Sbíral je nejprve na zemi, na parkovišti tiráků a dostával od spolužáků. Řeč je o obalech žvýkaček, které sběrateli učarovaly natolik, že jeho celoživotní koníček má dnes přes třicet dva tisíc exponátů ze sto dvaceti osmi zemí celého světa.

„Vše začalo rozbalenou žvýkačkou od spolužáka. Provoněla celou třídu a já si tenkrát vzal obal ze zvědavosti a dal si ho do tramvajenky. Na ulici pak ležel další a k tomu jsem si koupil východoněmecké žvýkačky,“ říká dnes sedmašedesátiletý Daniel a dodává, že tou dobou se psal rok 1964 a téměř se nedaly koupit žvýkačky světoznámých výrobců jako Wrigley či Clark Gum. „Podal jsem si inzerát a ozvalo se asi šedesát sběratelů, že chtějí měnit obaly a já pak ještě vstoupil do Klubu sběratelů kuriozit. Navíc jsem měl známou cukrářku, která mi občas nějaký ten obal schovala,“ vypráví dále sběratel, rodák z Plzně, bývalou profesí vedoucí lakýrníků v plzeňské Škodovce a dlouholetý tramp, jehož cesty ho často zavedly na Tachovsko, kde se nakonec i usadil.

O době před půl stoletím mluví jako o zlaté éře sběratelství. „Takzvané západní žvýkačky se v Československu špatně sháněly, měli jsme tu hlavně Pedro nebo Sevak. Při troše snahy se ale daly získat jen obaly od žvýkaček, a to z jakékoli země. Buď výměnou s jiným sběratelem, nebo jsem psal dopisy výrobcům a oni mi pak poslali celé série obalů,“ poukazuje s tím, že občas se ale stalo, že sice mu domů přišel dopis z druhého konce světa, ale obálka byla buď zbavená poštovních známek, nebo i prázdná. „To byly výjimky, většinou došla pošta v pořádku a tak mám obaly i z takových zemí jako je Trinidad a Tobago, Fidži, Austrálie, Nový Zéland, i ze skoro celé Jižní Ameriky, Hondurasu, Guatemaly, Kostariky, ale také z Afriky, Botswany, Tanzanie a Ugandy,“ usmívá se zasněně a ukazuje vzácnost, nejstarší obal, který má a to z roku 1892 od amerického výrobce.

Daniel Jahn přišel kvůli nemoci o obě nohy a je dnes upoután na invalidní vozík. Přesto neztrácí sběratelský elán a svoji sbírku neustále doplňuje. Je stálým členem klubu sběratelů, se kterými udržuje kontakty. „K tomu dělám heraldiku a sbírám znaky měst a obcí České republiky,“ dodává s tím, že velikou pomocí mu je jeho manželka Věra. „Pomáhá mi nejen v životě jako takovém, ale i s tvorbou heraldických znaků.“

Současný stav podoby žvýkačkových obalů ho ale vůbec netěší. „Vidím veliký úpadek. Jsou bez potisku nebo dají padesát polštářkových žvýkaček do jedné pixly. Navíc snad všude na světě je vyrábí jeden výrobce ať už je to v Polsku nebo na Filipínách. Jsou sice výjimky, jako jižní Korea a Vietnam, ale už to není to, co to bývalo, kdy na obalech byly třeba vyobrazené komiksové postavičky, vlajky zemí, auta, fotografie herců…“ zavzpomínal sběratel Daniel Jahn a dodal, že právě letos je tomu přesně sto padesát let, kdy v Americe objevil Thomas Adams využití stromové pryskyřice jako žvýkací gumy.