Deník vybral několik příběhů spjatých s lidmi, kteří v západním příhraničí zanechali svou nesmazatelnou stopu.

Vandalové vytáhli z hrobky mumie slavných Švamberků

Některé hroby zůstávají v zapomnění, i když pod náhrobní deskou odpočívají osoby významného rodu. Jedním z Záběr do lodě kostela svaté Máří Magdalény na vrchu Krasíkova po řádění vandalů, kteří z hrobky vynesli mumie členů slavného a mocného rodu Švamberků.Zdroj: Archiv Deníkutakových je hrob na hřbitově v Čelivi, kde leží Švamberkové. Přímo u zdi je dřevěný kříž s erbem labutě, o pár metrů napravo pak kamenný pomníček s vyobrazením zříceného hradu Švamberk neboli Krasíkov. Jak uvádí deska, v těchto místech našli místo posledního odpočinku členové slavného a mocného rodu Švamberků. Leží zde ale nedobrovolně. V roce 1963 jejich mumie vytáhli vandalové na světlo světa a poházeli po kostele svaté Máří Magdalény na vrchu Krasíkova. Několik měsíců se nic nedělo a v roce 1964 byly ostatky nepietně zahrabány u hřbitovní zdi. Uloženy byly bez označení a identifikace. Mělo se prý jednat o dvanáct mužů švamberské a třebelské větve.

Mezi hroby si vykopali pozorovatelnu

Na nejvyšším bodě hřbitova na Pleši na Domažlicku je mezi hroby betonový bunkr. Šlo o pozorovatelnu pohraničníků, Z Pleše na Domažlicku…Zdroj: Deník / Antonín Hříbalkteří ji ale údajně ani nevyužívali. Musela se ale pravidelně bílit, a to v rámci utajení nesmělo být ve dne. Bílilo se tedy v noci, kdy tam najela vozidla, osvítila místo, přivezli se lidé a celou noc se pod osvětlením bílilo. Jistou zajímavostí hřbitova je falešný hrob, jakési pietní, symbolické místo pro vzpomínku na legendárního pašeráka a agenta hajného Josefa Zíku.

Ferdinand Porsche má svou stopu u hřbitova v Pořejově

Na pastvině u hřbitova v zaniklém Pořejově na Tachovsku jsou boží muka, jejichž příběh se váže až k legendárnímu automobilovému konstruktérovi. V Pořejově se totiž narodila a žila Johanna Kaes, která se později vdala za mistra konstruktéra Ferdinanda Porsche. Její příbuzní boží muka nechali postavit v roce 1856. Památku někdy kolem roku 2000 opravila a postavila parta nadšených hledačů z Tachova, ale dnes jsou opět poškozená. Kolem se v létě prohání stáda krav a dobytek tuto památku využívá k drbání.

V připojené galerii v úvodu článku najdete fotografie vztahující se k místům zmiňovaným v tomto článku. Snímky jsou různé datace.

Zajatci odpočívají na Ruském hřbitově obřího tábora

V polích u Karlína, části Plané na Tachovsku, stál zajatecký tábor obřích rozměrů. Čtyři sta dřevěných domů pro až šestnáct tisíc válečných zajatců. Areál začali budovat v roce 1915 a součástí byla vodárna, pekárna, železniční vlečka, Konec války si připomněli na hřbitově obřího zajateckého tábora u PlanéZdroj: Deník / Antonín Hříbalale také nemocnice a hřbitov. Dnes po táboře jsou jen nepatrné stopy v krajině. Na hřbitově je pohřbeno 287 zajatců, Poláků, Rusů, Lotyšů, Italů, Rumunů a Srbů. Dodnes je zde dochováno jen několik náhrobků a plechových štítků. Jeden náhrobek je rumunského vojáka jménem Catrinescu Stefan, který byl na hřbitově pochován jako první. Ruský hřbitov získal své pojmenování, protože jsou zde pohřbeni převážně vojáci ruské carské armády.

Čtyřicet let usiloval o založení lázní, doktor Nehr odpočívá v Teplé

Zakladarel Mariánských Lázní Johann Josef NehrZdroj: wikipedieJohan Josef Nehr sledoval dlouhodobé působení pramenů a léčil první lidi v Mariánských Lázních. Celkem čtyři desetiletí usiloval o založení lázeňského města a postavil v lázních první zděný dům k ubytování nemocných. Doktor Nehr byl rodák z Teplé kde také v klášterním hřbitově má svůj hrob.

Felčar z napoleonských válek se stal lázeňským ranhojičem

Thaddeus Klinger byl lékař, který byl údajně první mariánskolázeňský ranhojič-chirurg, kam přišel po roce 1821. Pohřben je na hřbitově v Mariánských Lázních. V roce 1823 byl povolán ke Goethemu, aby mu pouštěl žilou.

Hrob známého spisovatele jeho jméno nenese

Jindřich Šimon Baar, katolický kněz, básník a spisovatel. Na náhrobku v Klenčí pod Čerchovem byste jeho jméno marně hledali, nepřál si je tam. Na desce na podstavci kříže je však napsáno: „Čtenáři! Též tvá cesta k hrobu běží, tož se netaž, kdo zde leží, které bylo naše jméno, práce – žití, věno. I své kvítí i své hloží odnesli jsme na soud Boží, pokoj máme v tomto hrobě – Bůh ho jednou dej i Tobě. Pane, smiluj se nad námi!"

Jindřich Jindřich zapisoval noty Baarovi

Hudební skladatel, klavírista, sbormistr, etnograf a sběratel lidových písní. Od svých čtyř let hrál na housle. J. Š. Baarovi zapisoval noty, když spisovatel sbíral lidové písně. Složil hudbu k Baarovým textům – např. chodské hymně Bulačina a ke Kantátě Čerchovu. Jeho písně milovala Ema Destinová a často je i zpívala.