„Chodové jsou opatrní, chrání si své soukromí. Ale nakonec se ledy prolomily a pustili mě i k sobě domů,“ smál se Zrůst.

Zpočátku se dostával do humorných situací. Po jedné návštěvě v malé vesnici mu volal farář a ptal se ho, co v obci dělal. „On mě zná, nicméně se potřeboval ubezpečit, že jsem to byl skutečně já. Místní si mu stěžovali, že se po vsi někdo potuluje,“ vyprávěl. Lamentace si vyslechl také třeba u kostela, kde fotil babičky přicházející na mši. „Vyhubovaly mi a říkaly, ať je nedávám na internety,“ pokračoval.

Společné slovo s Chody po čase našel. Obměkčil je především díky spolupráci s několika folklorními soubory, které dokumentoval při muzicírování. „Lidé se přestali bát, že jim fotkami ukradnu duši. Zjistili, že snímky jsou i pro ně hezkou památkou,“ uvedl Zrůst z Domažlic. Už dlouhá léta ho fascinují chodské kroje, hlavně kvůli své barevnosti a kráse. Zajímá se také o tradice předávané z generace na generaci. „Proto jsem si moc přál zachytit Chody při jejich každodenních činnostech. Čím jsem starší, tím víc mě tohle téma zajímá. Kroje jsou krásné. Některé dámy je mají na běžné nošení, jinak se do nich oblékají do kostela nebo na různé jiné příležitosti,“ řekl Zrůst.

Medová kavárna v Bělé nad Radbuzou. Na snímku Hana Bendová.
Je to otročina, ale stala se mi koníčkem, říká spoluzakladatelka Medové kavárny

Podle něj už chodské dámy odhodily prvotní ostych před fotoaparátem a staly se z nich skvělé modelky. Fungují jako profesionální tým, který přináší další a další nápady. Naposledy třeba vznikly snímky, na nichž ženy ve světnici derou peří. Až opadnou striktní opatření proti šíření koronaviru, chystají se fotit modlitbu v kapličce a velikonoční zvyky. „Všechny jsou opravdu skvělé a vždy perfektně připravené. Jakmile je začnu fotit, už nejsou nervózní, ale chovají se naprosto přirozeně,“ nastínil muž, který pracuje jako správce Lomečku u Starého Klíčova.

V minulosti mimo jiné koketoval se sochařstvím nebo výrobou hudebních nástrojů, ale nakonec ho zlákalo právě focení. „Při něm vás tolik nebolí ruce,“ vtipkoval Zrůst, pro něhož je náročné především zachytit atmosféru co nejautentičtěji. Přiznal, že někdy bojuje s každým záběrem. „Ale práce mě neskutečně baví, ostatní taky, což je největší radost,“ uzavřel. A pokud to situace alespoň trochu dovolí, vznikne z fotografií tematická výstava.