Řeč je o Matěji Houškovi, teprve jedenáctiletém chlapci, který žije s rodiči a bráchou v Konstantinových Lázních a chodí do prvního ročníku gymnázia ve Stříbře. Krom rybaření se nebojí stoupnout si před kameru a v amatérských filmech zve diváky do míst, kam on sám rád chodí, kde ryby berou.

Na ryby začal chodit v útlém věku, s tátou je totiž u vody už od tří let. „Chytal jsem na malém rybníčku malé perlíny a tam mě to právě chytlo,“ vypráví Matěj, který už nyní hledá nová místa pro rybaření, poznává techniky lovu, jak a kdy ryby berou. Rybník před domem, byl jeho původní revír, ten se ale stále rozrůstá. „Rybařil jsem tady na západě Čech. Na naší domovské přehradě Hracholusky, na Úterském potoce, řece Berounce i Mži. Letos v létě se ale chystám na třicetidenní plavbu na Labi. Pojedu s taťkou a s celým naším týmem, kde je právě taťka, brácha a já,“ říká malý rybář s tím, že jeho cílem není jen vlastní cesta a plavba. „Hlavně tam chci chytat sumce, táta s bráchou pak veliké kapry.“

U rozhledny Havran o víkendu slouží dobrovolní záchranáři z Mountain Rangers Záchranné služby Royal Rangers Anna Krzeminská a Ladislav Kucharčuk.
Zima se vrátila, dobrovolní záchranáři slouží na Havranu i u Krakonoše

Každý rybář občas spadne do vody

Zatímco mnozí Matějovy vrstevníci hledají zábavu na internetu, malý rybář z Lázní má zcela odlišné touhy. „Na rybách hledám a také zažívám pořád nějaká dobrodružství. Baví mne hledat způsoby jak ryby přelstít a učím se nové věci,“ vypráví dále s nadšením. Vydatnými pomocníky a oporou jsou mu rodiče, táta František v roli rybáře, máma Věra bere do ruky fotoaparát a natáčí i fotí.

Ve svých jedenácti letech má už Matěj i nezapomenutelné zážitky, a některé příběhy by raději opakovat nechtěl, jako z jedné rybářské výpravy. „Byl večer, svítil hezky Měsíc, a najednou k nám přišlo stádo býků, obrovské stádo. Snažili jsme se je nějak zahnat, aby nám nerozdupali všechno vybavení.“ Jindy zase lezl zachraňovat nástrahu, která uvízla na větvi nad vodou. „Jak jsem se nakláněl, ujela mi noha a spadl jsem po pás do vody. V říjnu byla voda hodně studená. Volal jsem na mamku, jestli to točí…“ Nic ho ale neodradí a důležité pro něj je, kam a kdy se na ryby vydat. „Na veliké ryby je dobrý podzim, ale i na další ryby, které se potřebují nakrmit před zimou a dobře berou. Ale i na jaře a vlastně ve všech ročních období se dá chytat, každá má svou dobu, kdy bere. Velké ryby mi dobře berou buď brzy po ránu, nebo pak později večer. Ráno se chodí i na dravce, jako jsou například štiky.“

Podívejte se na Zapomenuté revíry 1. díl. Další z videí, kde rybaří malý rybář Matěj, uvidíte už brzy na našich stránkách

Zdroj: Youtube

Rybě se musíte přizpůsobit

Matěj si nejvíce cení ryby, která jak on říká, nebyla nikdy na háčku. „Pro skutečného sportovního rybáře není totiž nejdůležitější délka a váha ryby. Mnohem více si cením ryb, které se mi podaří ulovit na obtížných revírech, kde je velmi těžké ryby vůbec najít a natož pak ulovit. Jedná se především o velké řeky, jezera, přehrady a ´zapomenuté revíry´. Těch velkých ryb, které se chytí na snadných revírech, je dnes již plný internet. Pokud se mi to podaří, tak takové ryby vždy vrátím zpět do jejich domova, kam patří, abych se třeba s nimi i v budoucnu mohl někdy ještě setkat.“

I když už chytil mnoho větších a těžších ryb, tak nejvíc si váží úlovku parmy. „Chytil jsem ji na Berounce, na úseku, kde se parmy již skoro nevyskytují. Je to veliký bojovník a dlouho jsem s ní bojoval. Nebyla moc veliká, jen 54 centimetrů, ale pro mne je to nesmírně vzácná ryba,“ poukazuje. Jako snad každý rybář má přání. „Chtěl bych postupně na českých svazových vodách ulovit všechny druhy ušlechtilých ryb, které v nich plavou. Ze zahraničí jsou mým velkým snem řeky v Mongolsku, kde hodlám ulovit legendárního tajmena,“ říká dál Matěj.

Samuel Neumann se narodil 12. února ve 14:46 rodičům Pavle a Romanovi z Mokroušů. Po příchodu na svět ve FN na Lochotíně vážil bráška Elišky (13) 3160 gramů a měřil 50 centimetrů.
FOTO: Právě jsme se narodili

Před tím, než malý rybář vyrazí do revíru, pečlivě vybírá i z výbavy, kterou má. „Na každý styl i rybu existuje jiné vybavení. Jiné na kapry, jiné na sumce a jiné na menší ryby. Abyste mohl chytat rybu, musíte se jí přizpůsobit.“ Chodí vybaven pruty, navijáky, nástrahami, podběráky, vlasci, šňůrami, háčky, a jak sám říká, různou rybářskou bižuterií. „Také máme stan, lehátka, hlásičky…“

Od ryb k zákonům a právu

Matějova maminka Věra si nejprve myslela, že s přechodem na gymnázium nebude tolik času na rybaření. „Dá se to stihnout vše, hodně učení si připraví už ve škole, aby pak měl víc volna,“ dodává paní Věra. Ve škole malého rybáře baví hlavně čeština a dějepis a má sice vzdálený ale pro Matěje pevně daný cíl. „To se mi líbí a tak bych chtěl jednou být právníkem a rybaření zůstane mým velikým koníčkem, ve kterém se chci zdokonalovat. Letos v chytání sumců a ve feederu, tedy rybolovnou technikou na malé ryby.“ Má také jeden veliký sen. „Tím je setkat se s některým z mých vzorů, třeba s rybářem Jakubem Vágnerem, Rudolfem Hrušínským nebo Davidem Havlíčkem a natočit s nimi krátký film o lovu ryb,“ sní Matěj.

Na ryby si nebere jen rybářskou techniku, ale také foťák a ve spolupráci s rodiči už natočil několik krátkých dokumentů jako S Matějem u vody, Podzimní víkend na rybách nebo Zapomenuté revíry. Posledně zmiňovaný je prvním dílem seriálu, ve kterém zve diváky k vodám, kde běžného rybáře prý ani nenapadne nahodit a člověk by tam spíše očekával jen žáby. „Věřím, že mé vysněné ryby v nich stále ještě plavou.“

Mateřinka se převlékla do masek
OBRAZEM: Mateřinka se převlékla do masek