Příběh touhy opravit kapli sahá až do osmdesátých let minulého století. Tou dobou už byla kaple ve velice špatném stavu. Manželé Baldovi se k obnově kaple sice chystali, ale doba takovým snahám nebyla moc nakloněná. „Tak dlouho jsme se připravovali, že požádáme o možnost ji opravit, až nás předběhl nějaký důstojník, který se rozhodl si zde postavit rekreační domek. Myslel si, že z kapličky bude mít stavební materiál. Jenže ta kaplička byla postavená, stejně jako zdejší chalupy, z lámaného kamene lepeného hlínou. Jen část pod krovem, byla asi ze dvou vrstev cihel. Takže z kapličky moc nevytěžil,“ vypráví dnes devadesáti jedna letý pan Miroslav, rodák z Plzně.

close Dobová fotografie kapličky ve Vížce z archivu Baldových. info Zdroj: Deník/Antonín Hříbal zoom_in Dobová fotografie kapličky ve Vížce z archivu Baldových.

Z kapličky se postupně stala ruina, a nakonec byla stržena a nic z ní nezbylo. „Postavit ale kapli znovu je náročné, tak jsme se po desítkách let rozhodli nechat zde v místě kde stávala, umístit alespoň boží muka. Podobný, ale mnohem menší křížek máme na zahradě. Oslovili jsme tedy restaurátorku a ta sehnala podstavec. Litinový kříž byl zlomený a ležel zapomenutý na hřbitově,“ popisuje a dodává, že vše bylo hotovo ani ne za rok.

V neděli na svěcení božích muk dorazili místní z Vížky i přespolní a úvodní řeč a modlitbu přednesl plzeňský biskup Tomáš Holub. „Kříže stávaly například i na místech, kde došlo k události lidské hrůzy a nenávisti, která dokázala zabíjet. Také ale stávají kříže na místech, jako je toto ve Vížce, kde lidé žijí svůj obyčejný život, kde se mají rádi i třeba se dohadují. Ale vše směřuje k tomu, že jsme v božích rukou. Chtěl bych vám poděkovat, že jste společným úsilím zde tento symbol nechali vybudovat,“ řekl biskup Holub.

Ve Vížce žilo ještě v roce 1921 ve 24 domech 130 obyvatel, jeden české a 126 německé národnosti. V roce 2011 zde trvale žilo devět obyvatel.