„Chráníme se mnohonásobně více než před koronavirem. Zatímco dříve jsme auto dezinfikovali jedenkrát týdně, teď i několikrát denně. Používáme důsledně ochranné pomůcky,“ uvedl Adámek. „Po každém zákazníkovi dezinfikujeme kancelář, každý má svoji samostatnou propisku. Lidi k nám pouštíme maximálně po dvou,“ doplnila jeho dcera Miroslava, zaměstnankyně pohřební služby.

„Lidí se ptáme, jestli necestovali, zda nejsou v karanténě či něco podobného, ale musíme spoléhat na to, co nám řeknou. Nemáme možnost to ověřit,“ uvedl další ze zaměstnanců Jaromír Linart.

„Co se týče chování pozůstalých, když přijedete do rodiny, je to velmi různé. Někde to berou velice vážně a chrání se, jinde je ten smutek takový, že si vůbec neuvědomují, že by měli mít roušku či jinou ochranu. A je těžké jim to v tu chvíli vysvětlovat. Co se týče například pohřbů, veřejnost nařízení dodržuje, ale samozřejmě se najdou jedinci, kteří ne,“ řekl Adámek. Dodal, že už se jim stalo, že byli v rodině, která byla v karanténě, ale zatajila jim to, protože se bála, že by k nim nepřijeli. „Ale my bychom tam jeli i v případě, že bychom věděli, že někdo z pozůstalých je nakažený koronavirem, nebo že koronavirus byl příčinou smrti. Je to naše práce. Myslím, že mnohem horší je, když jedu například do léčebny tuberkulózy v Janově nebo do nějaké velké márnice, kde je velký počet mrtvých, u nichž nemáme tušení, na co zemřeli,“ domnívá se Adámek. Setkal se už i s tím, že se jich veřejnost kvůli možné nákaze bojí. „Když jdeme nakoupit v pracovním oblečení, tak si v obchodech lidé od nás drží větší odstup, protože se bojí, že bychom mohli být nakažení,“ prozradil šéf sušické pohřební služby.

Ochranné prostředky zatím on i kolegové mají. „Dezinfekčních i ochranných prostředků jsme v době, kdy to vypuklo, měli dostatek, protože to je základ každé pohřební služby. Zásoby se tenčily rychle, ale podařilo se nám nakoupit v Německu, dokud to ještě šlo, a pak nás zásobily ještě Plzeňský kraj a město Sušice, za což jim děkujeme,“ uzavřel Adámek.