Někteří návštěvníci se do přednáškového sálu, kde výstava probíhá, ani nevešli. Příznivci, přátelé a známí tím vzdali hold patnáctileté úspěšné umělecké tvorbě, ale nepochybně i samotné autorce.

Co pro Vás tak enormní zájem návštěvníků znamenal?

Bylo to dojemné. Zájmu plzeňské kulturní veřejnosti si po celá léta velice vážím. Všem, včetně mé rodiny, za všestrannou podporu moc děkuji.

Svá díla vytváříte originální technikou, kterou jste nazvala fotoinformel. Můžete prozradit, jak jste na tuto originální technologii přišla a co bylo podnětem? Měla na její zrod také vliv předešlá fotografická činnost?

Přiléhavý název fotoinformel znamená, že jde o fotografický záznam zdánlivě nic neříkajících prvků vykazujících známky značné destrukce, pořízených kdekoliv v prostoru. Jsou to například praskliny v omítce či jiné detaily. Ty pak pomocí běžně dostupných počítačových technik a zejména značné dávky fantazie, přetvářím do podoby kreativních abstraktních kompozic. K této osobité umělecké výpovědi jsem dospěla v roce 2008 až ve svých dvaapadesáti letech. Předešlá fotografická činnost, kterou se zabývám od roku 1992, na to měla nepochybně také vliv.

Dne 18. července a 9. srpna vždy od 17. hodinou proběhnou pro veřejnost Vámi komentované prohlídky. Můžete výstavu nějak přiblížit?

Instalace se koncepčně dělí do čtyř částí. Jedná se o ukázky volné tvorby, prezentované na tuzemských či zahraničních výstavách, věnované pro dobročinné účely nebo uveřejněné v některé z pěti vydaných knih. Další dvě části jsou zaměřené na orfismus, tedy výtvarný směr inspirovaný jinými uměleckými obory, a to zejména poezií a hudbou. Čtvrtou část věnuji třem letošním jubilantům, členům Střediska západočeských spisovatelů Karle Erbové, Evě Válkové a Václavu Gruberovi, se kterými mě pojí umělecká spolupráce.

Specifikou Vaší umělecké tvorby je úzká spolupráce s členy Střediska západočeských spisovatelů. Jak k takové spolupráci došlo?

Ano, výstava zahrnuje také orfismus inspirovaný poezií. Zejména členům Střediska západočeských spisovatelů jsem výtvarně doprovodila celkem tři desítky knih. Autory básnických sbírek byli Romana Schuldová, Hana Gerzanicová, Jarmila Flaková, Emilie Uldmannová a Petr Švácha. Knihu povídek Jitky Prokšové jsem doplnila realistickými snímky. Spolupráce se SZS vzešla z mé dlouholeté fotografické činnosti a mediální podpory jejich četných akcí.

Další část výstavy se týká hudební tématiky. Jak vznikla spolupráce s plzeňskými hudebními skladateli? Inspirovala Vás umělecky jejich hudba? Byly již Vaše hudební motivy veřejně prezentovány?

Orfismus inspirovaný hudbou patří rovněž do rejstříku mých četných výtvarných aktivit. Spolupráce s členy Západočeského hudebního centra také vznikla na základě předešlé fotografické a publikační činnosti. Návštěvy koncertů se staly pro moji tvorbu cenným inspiračním zdrojem. Během patnácti let jsem vytvořila kolekci motivů na určité skladby nebo přímo zvuky jednotlivých hudebních nástrojů. Tento soubor, který průběžně stále doplňuji, byl například vystaven v plzeňském Domě hudby, úspěch sklidil i při Mezinárodním festivalu soudobé tvorby v Kroměříži. Příznivý ohlas byl také na výstavu v reprezentačních prostorách respiria na pražské HAMU. Poctěna jsem byla i výstavou v Národním muzeu v Praze, a to v budově Českého muzea hudby. Umělecký dojem umocnila instalace v prosklených vitrínách umístěných přímo v prostorách stálé expozice historických hudebních nástrojů. Některé motivy s hudební tematikou byly otištěné v odborných publikacích či sbornících. Dále jsem navrhla a zrealizovala design několika hudebních nosičů. Velkého uznání se mně dostalo od mladého plzeňského komponisty Václava Benjamina Špírala, který pro mě „Za všestrannou podporu plzeňské klasické hudební scény“ složil skladbu pro klavír a trubku „Tři věty Evě Hubatové“.

Bezmála tři desítky let dokumentujete a mediálně podporujete plzeňské kulturní dění. To vše při rodině, dříve i civilním zaměstnání a vysokoškolském studiu. Vytvořila jste vlastní umělecký styl fotoinformel a získala pro něj ochrannou známku (2014). U příležitosti 60. narozenin (v r. 2016) jste byla uvedena do encyklopedie významných osobností ČR a SR Oxford Encyclopedia. Od roku 2018 jste laureátkou mezinárodní ceny Evropské unie umění Golden Europea za významnou kulturní a uměleckou činnost. Současně jste se stala jedinou ženou ze všech kontinentů oceněnou EUU za přínos do soudobého fotografického umění. Čemu tyto dílčí úspěchy přisuzujete a co považujete za zásadní?

Poměrně pozdní start považuji pro svoji patnáct let trvající plodnou uměleckou cestu za přednost. Promítly se do ní všechny životní mezníky, radosti i nezdary. Velice si vážím toho, že mě dosud neopustil trvalý tvůrčí zápal. Nezbytná je umělecká invence, ale také houževnatost, pracovitost a píle. S pokorou přijímám talent, kterým jsem byla obdařena. Za vše, čeho jsem za ta léta dosáhla, vděčím zejména mému harmonickému rodinnému zázemí.