Po celý leden se v secesní budově pohyboval filmový štáb v čele s režisérem Alexisem Michalikem, který připravuje celovečerní film Edmond o dramatiku Rostandovi, jenž napsal slavného Cyrana z Bergeracu. Všichni, kdo se natáčení zúčastnili, museli podepsat smlouvu, v níž stálo, že snímky z natáčení nebudou nikde prezentovat, ani na svých soukromých profilech na sociálních sítích. Štáb o uplynulém víkendu divadlo opustil, od středy už opět hraje pro své diváky. Na programu je balet Manon.
Možnost podílet se na natáčení se v prosinci i lednu předávala mezi plzeňskými ochotníky a divadelníky prostřednictvím sociálních sítí. „Já se to dozvěděl od kolegy z Divadelní jednoty Brázda,“ říká Jiří George Konečný. Ve Velkém divadle strávil patnáct hodně dlouhých natáčecích dnů. „Měli jsme brzké příchody a pozdní odchody. Převlékali jsme se do kostýmů nejčastěji v budově právnické fakulty. Když jsme šli na plac, lidé se za námi otá-čeli i si nás fotili,“ vzpomíná na natáčení. „Už na začátku nás francouzský štáb vzal za své a pozval nás na bowling. Díky natáčení jsem se setkal třeba s hercem Dominique Pinonem, kterého znám ze svého oblíbeného filmu Amélie z Montmartru i z filmu Vetřelec: Vzkříšení,“ říká Jiří George Konečný, kterého tento a další týden čeká ještě několik natáčecích dnů v Praze. Zuzana Eretová, studentka plzeňského Gymnázia Františka Křižíka, se natáčení zúčastnila se dvěma spolužačkami. Byla to pro ni první filmová zkušenost a říká, že to byl rozhodně zajímavý zážitek: „Hráli jsme diváky v divadle. Líčily nás maskérky a oblékaly kostymérky. Dobové oblečení bylo těžké a u krku škrtilo tak, že se špatně dýchalo. I tak mě natáčení bavilo, jen jsem ho musela skloubit se školou.“
