V Plutu vypukne Mejdan manželek šílených

Po klubové předpremiéře, která se odehrála v minulém týdnu, ji dnes v režii Pavla Kikinčuka soubor premiérově uvádí na své scéně v Plzni-Doubravce.

Komedie Jindřišky Kikinčukové a Oldřicha Dudka o kontrastu ženských romantických snů a manželské skutečnosti dává zajímavé herecké příležitosti Jindřišce Kikinčukové, Aleně Kozákové, Lence Krejčíkové, Ivě Malatové a zejména pak Bronislavu Kotišovi, který ztvárňuje všechny mužské role. Téma manželských vztahů je pro komedii vděčné a umožňuje milou souhru jeviště s hledištěm. Kdo přijde s chutí smát se a bavit se, určitě nebude zklamán jak množstvím komických situací, tak řadou známých písňových hitů s výrazně pozměněnými texty.

„Na středeční premiéru je už vyprodáno. Moc se těšíme a každého, na koho vstupenka nezbyla, moc rádi přivítáme kdykoli příště,“ vzkazuje divákům principálka Kikinčuková.

Dudek: Je to asi první komedie, která vznikla přes telefony

Komedie o manželských vztazích Mejdan manželek šílených vznikla z nápadu principálky Divadla Pluto Jindřišky Kikinčukové. Začala ji psát sama, časem se ale obrátila s prosbou o spolupráci na zkušeného autora Oldřicha Dudka, jehož hry se už v repertoáru Pluta osvědčily (Uzloviny, Namydlené historky, Lucerna zeleného Rudolfa). Ten v minulém týdnu navštívil předpremiéru Mejdanu.

Pane Dudku, jak se vám na hře pracovalo?
Úžasně. Jindřiška mi zavolala někdy loni začátkem prosince a my se prvně vidíme až dnes. Všechno jsme totiž dělali po telefonu.

To je dost těžko představitelné. Jak to probíhalo?
Paní Kikinčuková je divadelnický nezmar, takže vždycky zavolala a třeba do tří hodin v noci jsme si četli dialogy, vyjasňovali situace a podobně. Je to asi vůbec první komedie, která vznikla přes telefony.

Šlo všechno hladce, nehádali jste se?
Hádali. Ale myslím si, že to tak má být, protože právě z toho názorového jiskření může něco vzniknout. V tomto případě humor.

V době počítačů už takové společné přepisování textů asi tolik nebolí…
Jenže já do počítače nepíšu. Mám psací stroj. Vždycky jsem napsal pár stránek, pak Jindřiška volala, následkem čehož jsem nějaký čas přepisoval a pak jsem jí to četl do telefonu. Do počítače potom přepisovala moje manželka, a když neměla čas, texty jsem oskenoval a stránku po stránce tak posílal Jindřišce.

Téma vám bylo blízké?
Samozřejmě. Jakmile je to o ženách, byť i třeba ve věku zralém, tak mě to baví. Snad to bude docela dobrá komedie, uvidíme…