Večerní premiéra se odehraje 31. května v režii Tomsy Legierského. Původně ale mělo být všechno poněkud jinak. „Začalo to asi zhruba před rokem a půl. Seznámili jsme se s jedním ukrajinským režisérem, starším pánem, který před válkou utekl přímo z Buči. Udělal představení Na Palmovce. My jsme s ním začali komunikovat, což bylo celkem složité. On vůbec neuměl česky, já zase nemluvím ani rusky ani ukrajinsky, takže jsme se domlouvali přes tlumočníky. Přišel právě s tím, že by se v Plzni mohla uvádět ukrajinská pohádka. Režisérem měl být on," říká Tomsa Legierski.

Plány se ale změnily, protože ukrajinský divadelník se musel z osobních důvodů rychle vrátit do své vlasti. „Z říjnové premiéry se stala květnová a inscenace jsem se místo autora nápadu ujal já s místním týmem," dodává Legierski s tím, že o ukrajinském kolegovi teď nemají žádné zprávy.

Zdroj: Ladislav Vaindl

Tvůrci se inspirovali knihou Pomsta Oleksy Dovbuše, Ukrajinské mýty, pohádky a pověsti. Na překladech pracovalo 11 ukrajinistů z Prahy, Brna a Olomouce, v čele s přední českou ukrajinistkou Ritou Lyons Kindlerovou, s níž plzeňští divadelníci při vzniku inscenace konzultovali jazyk a některé lokální kontexty.

Pohádka se původně jmenovala Prostořeká Paraska, druhou inspirací byla krátká pohádka Dněpr a Desna – u soutoku těchto řek se příběh odehrává. Jméno Paraska nakonec tvůrci změnili na jiné ukrajinské jméno, Maričku, která je srozumitelnější českému prostředí. „Také jsme změnili konec: v původní pohádce se Paraska polepší a zůstanou s Petrem žít ve vsi, v naší verzi je správce nového pána vyžene a musejí odejít. Jako naši noví ukrajinští sousedé, kteří museli opustit domov a odejít do bezpečí,“ prozradila Petra Kosová.

„Ukrajinské pohádky jsou mírně odlišné od těch našich středoevropských, protože náš region hodně těží z tradice bratří Grimmů, kdy má příběh většinou nějaký začátek, dějový oblouk a konec. Ukrajinské pohádky mají blíže třeba k těm romským i tím, že se v nich přeskakuje mezi různými tématy," vysvětluje.

Ve středu děje je Petro a jeho manželka Marička. Ta je krásná a hodná, má ale jednu nepříjemnou vlastnost, nedokáže udržet jazyk za zuby. To může přinést problémy, obzvláště ve chvíli, kdy Petro vykope ze země poklad.

Zkouška baletu Geiko na Malé scéně Divadla J. K. Tyla.
Nový balet v Plzni představí příběh slavné gejši

S loutkami hrají Lenka Lupínková a Josef Jelínek. A při hraní se pořádně zapotí, doslova. Oba ztvárňují všechny postavy a musejí zvládnout práci se všemi loutkami a rekvizitami. „Jsem v divadle asi 27 let, ale takhle na dno jsem si ještě nesáhla. Je to strašně náročné a myslím, že je to na nás i vidět. Představení je pro mě složité i hlasově, protože mluvím i za správce, který je zlý a uřvaný," svěřuje se Lenka Lupínková. Hra je také velice interaktivní. „Děti do představení hodně vstupují, takže musíme být připraveni reagovat. Je to dost o improvizaci," doplňuje.

Hudbu složil Petr Vydarený a slova k písničkám napsala Blanka Josephová-Luňáková. Loutky, dekorace i kostýmy byly vyrobeny v dílnách divadla pod vedením Ivo Motejla Jelínka. „Jde o hadrové manekýny inspirované tradičními ukrajinskými hadrovými motankami. Ty jsou oproti těmto ještě méně pohyblivé a nemají obličeje. Kostýmy jsou vytvořené po vzoru tamních krojů v tradičních ukrajinských barvách," sděluje Legierski.

Pohádku uvidí také návštěvníci Víkendu otevřených zahrad 8. června v 10:15 v klášterní zahradě na Jiráskově náměstí. Na 35. ročníku festivalu Skupova Plzeň, který se koná od 12. do 19. června, se novinka Divadla Alfa stane součástí minisekce doprovodného programu, která ukáže, jak se válka na Ukrajině propisuje do repertoáru českých loutkových divadel.