První z jednoaktovek je neodolatelnou komedií o milencích v hodinách namísto skříní, druhá v kulisách ženského kláštera dojala tragickým příběhem milující matky zavržené vlastní rodinou. Zajímavé je pro diváky i jméno režiséra: obě nastudoval Zbyněk Brabec, kterého Plzeň dosud znala jako sólistu a dramaturga. Po studiích na Janáčkově akademii múzických umění v Brně se vydal i na tenký led režie a přes leckdy malou diváckou atraktivitu operních večerů sestavených z více děl uspěl. Zcela odlišné příběhy rozehrál se smyslem pro jejich zápletku i styl, nebál se nadsázky ani prvků erotiky. Mladou, ale zároveň publiku sdělnou inspirací přispěli výtvarník scény Jan Kříž (vnuk někdejšího šéfa plzeňské opery a nedávný finalista soutěže Česko hledá SuperStar) a autorka kostýmů Eliška Ondráčková.
Je s podivem, že Španělská hodinka i Sestra Angelika zaznívají tak vzácně. O tom, že je jejich hudba mistrovská, neotřelá a působivá, přesvědčil svým zdařilým nastudováním Jiří Štrunc, dnes už také dirigent Státní opery Praha. Mohl se opřít o spolupráci se sbormistrem Zdeňkem Vimrem a měl štěstí i na pěvecké interprety. Zatímco v Ravelově jednoaktovce zpívají vesměs domácí sólisté, v Pucciniho opeře jsou ve stěžejních rolích obsazeny téměř výhradně mladé hostující pěvkyně. Sestra Angelika je totiž zvláštní i tím, že tu vystupují pouze ženy: v titulní roli při sobotní premiéře velmi zaujala studentka AMU v Praze Lívia Vénosová, Kněžnu – její nesmlouvavou tetu – ztvárnila s hlasovou i jevištní suverenitou přední sólistka pražských operních scén Jindřiška Rainerová. Hu– morem naplnili své postavy v Ravelově hříčce Jana Tetourová jako nevěrná hodinářova žena Concepcion, Jiří Hájek, Tomáš Kořínek či Jevhen Šokalo coby milenci a Miroslav Kopp v roli manžela. Hlediště mělo důvod ke spokojenosti. A tentokrát divadlo vyhovělo jak příznivcům českého překladu v první části večera, tak ctitelům italského originálu v Pucciniho dramatu.
