Karolina Hromádková, Alena Žáková, Miloš Ježil. Tři jména, která pro plzeňské operní publikum znamenají tři pojmy a nespočet divadelních zážitků. Výjimečnou příležitost se s nimi opět setkat mají diváci tuto neděli. Bývalí sólisté opery Divadla J. K. Tyla v Plzni budou hosty koncertního matiné, které začne o půl jedenácté dopoledne ve foyer plzeňského Velkého divadla. „Diváci se také dozvědí, co tito pěvci dělali po skončení své aktivní umělecké činnosti v Plzni, i to, čím se zabývají v současné době,“ upřesnil dramaturg opery Zbyněk Brabec, který bude programem provázet. Klavír se rozezní pod   rukama Ivany Janečkové.

Karolina Hromádková byla sólistkou operního souboru Divadla J. K. Tyla v letech 1975 až 1996. Těžko říct, zda byly lepší její postavy v českém nebo světovém repertoáru – v obojím vytvořila výrazné role vynikajícím a nezapomenutelným způsobem. Patřila k nim Gilda z Verdiho Rigoletta, Čo Čo San z Pucciniho Madame Butterfly, Rosina z Rossiniho Lazebníka sevillského, Zuzanka v Mozartově Figarově svatbě, Massenetova Manon, Gounodova Markéta, Bizetova Micaela z Carmen. V českých operách se uplatnila jako Karolina ve Dvou vdovách či Barče v Hubičce z oper Smetanových, Terinka ve Dvořákově Jakobínovi, ale také jako Rusalka a možná především v titulních rolích Janáčkových Příhod lišky Bystroušky a Julietty Bohu- slava Martinů. Svou Jitku ze Smetanova Dalibora měla možnost ztvárnit i na festivalu Operní týden v Kutné Hoře, který založila spolu se svým manželem, dirigentem a kutnohorským rodákem Františkem Drsem.

Manželé Alena Žáková s Mi- lošem Ježilem angažmá v plzeňské opeře na čas opustili, ale znovu se sem vrátili – a beze sporu k radosti mnoha svých příznivců. V mezidobí se prosadili na jevišti Státní opery v Drážďanech, působili v Hudebním divadle v Karlíně, byli sólisty ostravské opery. Alena Žáková ve svých plzeňských érách v letech 1977 až 1981 a 1988 až 2000 postupně přešla od partů mladodramatického sopránu až k rolím mezzosopránovým. Začínala Rusalkou, Mimi v Pucciniho Bohémě, Paminou v Mozartově Kouzelné flétně a přes Vendulku či Miladu ve Smetanově Hubičce a Daliborovi dospěla až k Eboli v Donu Carlosovi Giuseppa Verdiho a k altovému sólu v jeho Requiem.

Miloš Ježil posílil ansámbl sólistů plzeňské opery v roce 1975 a Divadlu J. K. Tyla zůstal věrný až do roku 1981 a poté v dlouhém období let 1987 až 2004. Výčet jeho operních postav převážně lyrického tenorového oboru je dlouhý. Bezpočet obdivovatelů měl jeho Lenskij v Čajkovského Evženu Oněginovi, Alfred ve Verdiho opeře La Traviata, Rudolf a Pinkerton v Pucciniho Bohémě a Madame Butterfly, Tamino a Don Ottavio v Mozartově Kouzelné flétně a Donu Giovannim, Rytíř Des Grieux v Massenetově Manon či Lyonel ve Flotowově Martě. V českých operách je pro diváky i pro své kolegy stále vzpomínaným Jeníkem i Vaškem z Prodané nevěsty, ale také Princem z Dvořákovy Rusalky či Michelem z Julietty Bohuslava Martinů.

Jak se těšíte opět na své diváky a jak vzpomínáte na plzeňskou operu?

KAROLINA HROMÁDKOVÁ, sólistka opery Divadla J. K. Tyla v letech 1975 až 1996
Přestože jsem z plzeňského jeviště odešla před šestnácti lety, nemám pocit absence kontaktu s plzeňským publikem. Setkávám se s ním ovšem jinak než v době, kdy jsem zpívala – jako pořadatel koncertů, „subdodavatel“ koncertních programů nebo zprostředkovatel vystoupení jednotlivých umělců. Ale i tak je to příjemné a milé a mne těší, že to, co vymyslím a dovezu do Plzně, se líbí.
Do opery Divadla J. K. Tyla jsem nastoupila v květnu 1975, což je dost dlouhá doba a vzpomínek je moc. Má to ale výhodu. Ty nepříjemné časem vyblednou, až se ztratí z paměti úplně, a zbydou jen ty vtipné, hezké a příjemné. V době, kdy jsem zpívala na plzeňském jevišti, jsme měli prima kolegiální vztahy a práce na inscenacích byla inspirující, i když ne vše a vždy bylo „růžové“. Každá doba a každý věk přináší něco jiného a záleží jen na nás, jak s tím naložíme. Na dobu v plzeňské opeře vzpomínám ráda a dnes už jen s příjemnými pocity. Zároveň ale musím říci, že mi velmi vyhovuje, jak mám svůj život uspořádaný teď.