Jiné je však podle Tomáše Kluse to, kdo desku vydává. Prý se mění, k čemuž odkazuje i složenina v názvu desky – Proměnamě.

Z mladého písničkáře, který na debutovém albu Cesta do záhu(d)by pěl až idealisticky o vztazích a skládal ódy na život, vykrystalizoval zpěvák, který se s kompletní kapelou za zády vrhá do vážnějších témat, o kterých také otevřeně mluví. Jediné, co je trvalé, je změna, je motto, kterým se prý řídí. A drží se ho, to bezesporu. Před týdnem zavítal do Plzně, kde zahrál na vyhlašování hudební ankety Žebřík. Odnesl si cenu pro nejlepšího zpěváka roku. Do Plzně se vrátí 9. dubna, kdy zahraje v Kulturním domě Peklo.

Tomáši, jaká bude vaše nová deska Proměnamě?
Bude jiná než ostatní, což však říkám pokaždé, když vydávám nové album. Ale ono se to znovu potvrdilo. Neliší se totiž jen písničkami, ale i tématem a provedením. Je to první deska, která vznikala a aranžovala se s kapelou. I když zvuk bude naprosto odlišný, pořád si myslím, že to stále je ještě písničkářství. Jsem strašně zvědavý, co jí lidé řeknou, ale poprvé v životě jsem přesvědčen, že jsem to stoprocentní já. Konečně jsem dospěl.

Jak se bude tematicky lišit?
Na albu jsou závažnější témata než vztah mezi mužem a ženou. Zpívám tam o Bohu, ale co to je? Pro mě je Bůh třeba dítě, vše, co vnímá očima, vnímá očima Boha. Zbláznil jsem se a chci být znovu malý. Proto v bookletu alba budou také pastelky a omalovánky.

Vážně?
Ano. V Dominikánské republice Kluse prostě napadlo, že chce mít u desky pastelky. A jsem rád, že jsem si to prosadil, protože to skvěle koresponduje s celkovým pojetím alba. Je to symbolické gesto, chci popostrčit lidi k sebevývoji. close Tomáš Klus zoom_in

Chcete podněcovat lidi, aby sami sebe lépe poznali?
Zjistil jsem, že se spoustu lidí ve mně zhlédlo a mají tendence dělat kupříkladu happeningy mým jménem. Je to krásné, vážím si toho, ale pokud mám nějakou touhu, tak je to vzbudit v těch lidech samotných, aby podobné věci dělali sami za sebe. To totiž neděláme. Máme své úspěchy a prohry, ale neustále se schováváme za někoho jiného. Přeji si, aby lidé nacházeli odvahu prezentovat sami sebe. O tom je Proměnamě, není to jen moje proměna. Každý člověk by měl chtít důkladně poznat sám sebe.

Co vám tak změnilo život?
Příchod dítěte a mé ženy do mého života. To spolu souvisí, bez ní by dítě těžko bylo. Vlastně to jde, ale není to tak příjemné. Na začátku byla tedy Josefína a Tamara, i když lehký nástup změn přišel v době, kdy jsem byl v Indii.

To pro vás byla cesta do Indie tak zásadní?
Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem byl razantně odtržen od toho, co mám v Čechách. Žil jsem už sice sám v Praze, ale pořád to byly Čechy. V Indii jsem byl sám se sebou a zjistil jsem, že se moc neznám a že je načase se začít poznávat. Vrátil jsem se domů a začal na tom pracovat. Nechci to nazývat probuzením, neboť tento pojem je zneužitý. V poslední době je hodně probuzených a osvícených lidí a obleva srdcí tím začíná zasmrádat. Vyrojilo se hodně duchovních guru, lidé v tom vidí potenciál získávání peněz. Je to škoda, protože to, co nám bylo shůry dáno, je zneužíváno. Stejně jako zneužíváme to, co nám bylo dáno příchodem Krista nebo Buddhy.

Nezlobte se, ale já v tom stále vidím trend, spoustu muzikantů mluví o tom, jak se mění.
Ano, je to trend, ale má své opodstatnění. Ty věci se opravdu dějí. Najednou není trapné mluvit o lásce, není to jen v umělcích, zprostředkovávají to i média. Provalila se stavidla, je to všude ve světě a je dobře, že se tak děje. Nebezpečné je, že si na tom lidé staví byznys nebo kariéry. Ale to lidstvo dělalo pokaždé a jednou opravdu může přijít průšvih, do kterého směřujeme. Doufám, že se obleva v našich srdcích projeví ve vztahu k matce zemi. Jak se k ní chováme, je neskutečné. Změnili jsme se v rakovinotvorné buňky. Jsme jediný živočišný druh, který je schopen se takto likvidovat. Já jako optimista doufám, že to dopadne dobře.

close Tomáš Klus zoom_in Vraťme se zpět k chystané desce, tentokrát jste ji nahrávali odtrženi od civilizace.
Původní nápad byl, že desku nahrajeme v Indii, ale to by hrozilo, že už se nevrátíme. Album jsme nakonec natáčeli v Posázaví, kde jsme pobývali měsíc. A bylo to nádherné. Čím častěji jezdí člověk pryč z domova, tak zjišťuje, že je to všude úplně stejné a mění se jen kulisy nebo zateplení krajiny. Potkáváte ty samé lidi, jen v jiných tělech. Stačí, aby člověk poznal sám sebe a pak kolem sebe šířil energii, kterou potřebuje. To je však těžké se naučit. Věřím, že k sobě člověk přitahuje lidi, které k sobě z nějakého důvodu přitáhnout potřebuje, ať je to pozitivní nebo negativní. Když vás někdo na ulici pošle do prdele, tak je to vaše „vina", protože přitahujete něco, co to ve vás může otevřít. Myslím to tak, že nás na ostatních nejvíce štve to, co sami v sobě cítíme coby „problém". Mě třeba dycinky iritovali potetovaní chlápci. Říkal jsem, jaká je to hrůza a nezodpovědnost a jak budou vypadat, až jim bude. Dneska už jsem schopen si přiznat, že to bylo jen proto, že jsem sám neměl koule něco podobného udělat. Už kérku nechci, ale hlavně jsem s nositeli v pohodě. Kolik takových potlačených pravd v sobě každý nosíme. Kolik zbytečných „problémů" si tím vytváříme. My. Jenom my. Do hlavy se nám nedostane nikdo jiný.

Když jsem se díval na nové písně, které jsou na albu, zaujaly mě dvě – Oblomov a Amores Perros. Podle první z nich usuzuji, že si v ruské klasické literatuře opravdu libujete. Máte ji rád, nebo se mýlím?
Mám, dokonce moc. V tomto případě je to opačné než s Rackem, kde jsem na základě dramatu napsal píseň. Tady jsem napsal píseň a zjistil jsem, že je o Oblomovovi. Těch Oblomovů v nás jsme se ještě nezbavili, pořád máme tendenci rezignovat na život a o tom je ta píseň. Jsem plný prázdných gest a slov, jsem váš hrdina Oblomov. Ten refrén jsem pozměnil, aniž jsem to plánoval, ty Rusáci mi tam prostě vlezli. Oni se v poslední době celkem dost rozlézají. Co se týče Amores Perros, píseň nemá žádnou souvislost s filmem, jen se mi líbilo to v ní křičet. Skladba samotná je o tom, jak je člověk bezohledný v lásce k ženám. To, že jsem to spojení použil, nepovažuji za laciné, ale za funkční a obhajitelné.

Minulé album Racek jste nahrával v domácím prostředí, teď jste vyrazil do lesů, v čem byl hlavní rozdíl?
Když jsem nahrával doma, byli jsme maximálně tři, teď nás bylo mnohem víc. Jinak se tvůrčí činnost nemění. To Posázaví se do desky vpilo, je tam krásně, jsou tam staré bohaté stromy ochotné se dělit o svou moudrost. Jinak ty písničky tam nevznikaly, jenom se máčely v posázavské marinádě.

Říkáte, že písně vznikly ještě předtím, jakým způsobem skládáte?
Většinou pracuji tak, že si nápady nahraji sám do notebooku, včetně bicích, které klikám na klávesnici. Časem bych rád tyto rané verze zveřejnil, ne nadarmo se říká, že nejlepší nahrávky interpreta jsou demáče. Je to nejautentičtější. Mám také čtyři písně, které na nové desce nebudou, přemýšlím, že bych je v průběhu roku nějakým způsobem dal k dispozici fanouškům. Každopádně teď jsem obklopen šikovnými muzikanty, kteří jsou pokorní k muzice. V tom je jejich velikost.

Na nové desce máte nezvyklé množství nástrojů, v minulosti jste svou muziku stavěl pouze na kytaře. Proč i změna v tomto ohledu?
Člověk stárne a tím se mění i jeho názory. Jsem o dost jiný člověk. Kdyby člověk neznalý mé tvorby srovnal první a novou desku, tak řekne, že jsou to dva různí interpreti. Za to jsem rád. Jsem rád, že nestagnuji, začal jsem se totiž řídit mottem „jediné, co je trvalé, je změna". Kdyby člověk neustále opakoval stejné pracovní postupy, byla by to škoda nejen pro mě, ale i pro mé fanoušky. Když máte možnost se vyvíjet, proč to nedělat? Také jsem se naučil trochu víc hrát na kytaru a jsou kolem mě lidé, kteří rozumí mému pohledu na svět. Tím, jak jsem se změnil, dokážu také říkat ne, což je při tvorbě důležité. Dokážu si tak prosadit spoustu věcí.

close Tomáš Klus zoom_in Můžeme na turné, které pojedete od dubna, čekat také výrazné změny na pódiu?
Přemýšlel jsem o využití vizualizací, ale když jsme o tom diskutovali s klukama z kapely, usoudili jsme, že je to svazující záležitost. Neboť to, co mě a publikum na koncertech baví, je spontánnost. Ale pořád je to ve mně. Spolupracujeme například s Michalem Budínským, který nám dělá fotky a videa, a já se v tom začínám vyžívat. Určitě se to v budoucnu promítne nějakým způsobem právě do koncertů nebo klipů. Je to možnost, jak něco vyprávět jinak než písní. Obraz je totiž krásný.

Fanoušci se tedy mohou těšit na nějaký klip?
Bude. Respektive jich je několik, ale žádný není ten pravý. Nechci dávat z ruky věci, které jsou jen napůl. Když to dělám, chci to dělat pořádně a to trvá delší dobu a stojí víc peněz. A já jsem odmítl spolupráci se sponzory, takže je to náročnější. Cítím však, že je to správné. Chci být svobodný, ale jsou věci, které mě mohou omezovat.

Třeba?
Například kouření. Jsem vášnivý kuřák, baví mě to. Ale jsem pořád jeho obětí, a proto přestávám. A se sponzory je to podobné, protože po vás něco chtějí. A já nechci být někomu vděčný za něco, co bych zvládl sám.