Skládá hudbu určenou pro koncertní pódia, hudbu filmovou, jevištní i didaktickou. Mimo to se věnuje aranžím a instrumentacím. Jeho kompozice a úpravy jsou součástí repertoáru mnoha českých i zahraničních orchestrů a interpretů. Nahrávka jeho Symfonické suity z opery Jenůfa, kterou vytvořil společně s dirigentem Manfredem Honeckem a již natočil Pittsburský symfonický orchestr, byla nominována na cenu GRAMMY pro rok 2015.

S Plzeňskou filharmonií (PF) spolupracujete pravidelně, dá se říci, že již hezkou řadu let. Jaký je váš vztah k tomuto orchestru?
Mám to veliké štěstí, že mohu spolupracovat s velikým množ-stvím orchestrů. Ze světových to je především Pittsburský symfonický orchestr. Moje práce ovšem hrály i další velké orchestry – Česká filharmonie, Berlínská filharmonie, Vídeňští symfonikové. Plzeňská filharmonie je ovšem takový můj domovský přístav. Troufnu si tvrdit, že s ředitelkou orchestru paní Lenkou Kavalovou si skvěle rozumíme. Přichází za mnou s velmi lákavými a nesmírně nápaditými nabídkami. A hlavně, dává mi takřka neomezený prostor k seberealizaci. To je k nezaplacení. Členové orchestru jsou znamenití muzikanti, kteří dokáží vytvořit hudbu, i když se mi občas komponování ne zcela vydaří.

Během vašeho profesního života jste dosáhl celé řady úspěchů. Kdybyste měl jmenovat tři největší, které by to byly?
Asi vás zklamu. Možná čekáte, že zmíním svůj malý úspěch v Americe, kdy byla nahrávka mého zpracování symfonické suity z opery Její pastorkyňa L. Janáčka nominována na cenu Grammy v klasické kategorii pro rok 2015. Či když časopis Forbes zařadil nahrávku jiné mojí práce (shodou okolností také symfonické zpracování opery, tentokrát Elektry R. Strausse) mezi TOP TEN CD roku 2016. Bude to ovšem mnohem prostší. Je to především možnost tvořit a živit se tou nejkrásnější, nejušlechtilejší a nejpříjemnější prací na světě, tedy psaním hudby. Z dalších dle mého soudu úspěchů je to třeba možnost spolupráce se světovým dirigentem Manfredem Honeckem. Ale i dalšími dirigenty, kupříkladu právě s šéfdi-rigentem Plzeňské filharmonie Tomášem Braunerem. Tato spolupráce je pro mne velmi inspirující a obohacující.

Na čem s Plzeňskou filharmonií v současné době spolupracujete?
Uf, toho je hodně. Říkal jsem, že mi paní ředitelka dává velký prostor. V této sezóně je to tuším úctyhodných osm projektů. Z nich se především ukrutně těším na dětské pořady, které jsou v PF již tradičně velmi originální. Letos nás čekají dvě premiéry: Vlastivědný písničkopis a Detektivka v orchestru. Z těch dalších vzpomenu tradiční koncert vítězů soutěže Plzeňský Orfeus či crossoverový koncert, kde budeme propojovat dva naprosto odlišné světy americké bluegrassové country a klasickou hudbu. S filharmonií spolupracuji též jako občasný dramaturg. Podílel jsem se na přípravě dle mého soudu jednoho z nejzajímavějších koncertů sezóny s názvem Tvůrčí ohlédnutí za únorem 1948. Jde o hudebně literární pořad připravovaný ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů. Na koncertě zazní vedle budovatelských písní také skladby zakázaných autorů, jakými byli např. M. Kabeláč, B. Martinů, či K. Slavický. Koncert bude 27. února na půdě Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni a bude jej naživo přenášet Český rozhlas. Přijďte.