Zpíval a hrál Jeníka a poté čtvrtstoletí téměř bez alternace Principála v Prodané nevěstě, Vítka a po letech mnohokrát zvoníka Jirku v jiné Smetanově opeře Tajemství, byl Princem ve Dvořákově Rusalce, Vojtěchem v Blodkově jednoaktovce V studni. Sólistou a členem sboru opery Divadla J. K. Tyla v Plzni zůstal až do roku 1990 s přerušením v letech 1955 až 1960, kdy byl sólistou v Olomouci. „Ani už nevím, jak mě to tenkrát napadlo, ale když plzeňské divadlo vyhlásilo po válce konkurz do opery, přihlásil jsem se. Začátky to vůbec nebyly snadné. Stále víc jsem ale přicházel divadlu na chuť, zvlášť když jsem začal dostávat hezké role,“ zdůrazňuje dodnes Miloslav Janda. A že má pravdu, dokládají i jeho postavy ze světového repertoáru: Ernesto v Donizettiho Donu Pasqualovi, Lindoro z Rossiniho Italky v Alžíru, Siebel v Gounodově Faustovi a Markétce, později Parpignol v Pucciniho Bohémě, Remendado v Bizetově Carmen, Spalanzani v Hoffmannových povídkách Jacquesa Offenbacha či Zinovij Izmajlov v Šostakovičově Kateřině Izmajlové. Je nositelem ocenění Senior Prix, které uděluje nadace Život umělce.

„Do plzeňské opery jsme nastoupili v pětačtyřicátém roce takřka společně a oba jsme tu prožili vlastně půlstoletí,“ přihlásila se s gratulací dlouholetá sopranistka operního souboru Divadla J. K. Tyla Květa Pánková. „Byl to výborný kolega a po Karlu Sommerovi se stal záhy vůdčí osobností pánského sboru.Vždycky byl dokonale připravený, ať zpíval sólové role nebo ve sboru. Pokaždé spíš uzavřený, na jevišti klidný a soustředěný, ale dodnes výborný kluk. Přeju mu všechno nejlepší, hlavně zdraví!“ vzkazuje jubilantovi jeho někdejší kolegyně.

V posledních třech letech své divadelní dráhy uzavřel tenorista řadu více než půlstovky rolí Yamadorim v Pucciniho Madame Butterfly, Muzikantem v Dvořákově Čertovi a Káče a především Triquetem v Čajkovského opeře Evžen Oněgin. Snad při každém představení měl po svém vzorně a stylově předneseném kupletu upřímný potlesk. Všechny tři zmíněné poslední role mu svěřila režisérka Inge Švandová–Koutecká. „Byl a je to člověk, který věnoval skutečně celý život divadlu a mně se s ním vždycky výborně spolupracovalo. Všechny své postavy vytvářel velice poctivě, s plným nasazením a dobře. Zvlášť ráda si připomínám jeho Rechtora v Lišce Bystroušce,“ vzpomíná dnes režisérka na Miloslava Jandu a přeje mu štěstí k pětaosmdesátinám. „Opravdu upřímně gratuluji, ze srdce a s úctou, určitě jako mnoho jeho plzeňských kolegů a přátel,“ zdůrazňuje.