„Běžela jsem euforicky na první čtenou zkoušku hry Jamese Goldmana Lev v zimě a na Americké třídě jsem zakopla. Asi na nějakém zmrazku,“ popisuje svůj nešťastný úraz dáma, která si podmanila plzeňské publikum v bezpočtu nezapomenutelných rolí.

„Ještě jsem došla do divadla a všichni kolegové mne utěšovali a byli moc hodní. Martin Stránský říkal, že to určitě nic nebude, ať se nebojím, takovou bolest prý pociťuje, když dostane pukem na ledě,“ potvrzuje herečka, že se hned nevzdávala. Ale nakonec jí to nedalo a vyhledala lékaře ve Fakultní nemocnici. „Vyšetření ukázala, že jde o zlomeninu, nohu mám v ortéze, nesmím si na ni stoupnout, ale už se učím chodit o berličkách. Věřte, že to není tak snadné,“ popisuje Monika Švábová.

„Vím, že kvůli mně teď musí činohra provést určité změny v programu, ale snad budu brzy natolik v pořádku, abych si zase mohla zahrát v nové komedii Antonína Procházky Ve státním zájmu baletku Reginu, kterou mám moc ráda! Eleonoru v anglické historické hře Lev v zimě si však ujít nenechám. Ostatně je to už dáma v letech, ta si může dovolit i hůlčičku,“ přemítá Monika Švábová. Premiéru Lva v zimě připravuje režisér Jan Burian na 1. květen a lékaři prý herečku uklidňují, že šest týdnů naprostého klidu by mělo na uzdravení stačit.

„Bolest je to poslední, tu snad vydržím, ale já jsem odjakživa tak aktivní člověk, že teď pro mne znamená utrpení jen tak sedět nebo ležet. Tělo je hercův nástroj a já jsem právě nástroj s prasklou strunou,“ podotýká herečka. „I když si člověk při takové smůle zase některé věci více uvědomí,“ uvažuje. „Říkám si, zda to není i trochu varování, abych se na chvíli zastavila.“