V prvotině – povídkách Přes čáry a vlny (2005) – se k Šumavě přibližuje přes zvlněnou jihočeskou pláň, v románu Cukrový klaun (2008) již zřetelněji vystupuje Českokrumlovsko. Zároveň krystalizuje autorův styl. Smysl pro metaforicky stavěnou větu se dosud křížil s nesevřeností, rozbíhavostí příběhu a prvky nevysvětlitelnosti, které jej doprovázely. To vadilo zřetelné tendenci k epičnosti, příběhovosti.

Nový román Smrt krále Šumavy je sevřenější, koření v uhrančivém okolí Kvildy a pustil se do polemiky s Rudolfem Kalčíkem a jeho Králem Šumavy i zfilmovanou podobou této erbovní prózy „světa lesních samot" poloviny 20. století. Retrospektivní linii románu tvoří realita a legenda životních osudů krále pašeráků Kiliana Nowotného. Jeho příběh skládaný ze vzpomínek pamětníků se výrazně odlišuje od mystifikace Kalčíkova čtivého románu. Současnost – týden od 30. září do 5. srpna někdy na začátku našeho století – pak prožívá dvojice dvanáctiletých protihráčů Tomáše Jungwirt- ha z Prahy a Terezy Urmanové žijící s rozvedenou matkou a dědečkem u Chalupské slati. Ve svém zaujetí pro hledání pravdy o skutečném osudu legendárního pašeráka se dostanou až ke Kilianovu hrobu v Röhrnbachu. A Tereza tam zůstává, vše promyšleně připravila tak, aby se dostala z matčina dosahu k otci, s nímž jí připadá svět otevřenější a přirozenější. Sugestivní atmosféru tu vyvolává podmanivá drsnost kraje ještě dýchajícího tajemnem. Z jeho prostoru vystupuje detailně črtaný portrét „králův", zbavený oparu legend i balastu ideologie. Prolínající motiv mrtvé černé kočky – zakleté duše, která dojde klidu pohřbením k tomu, komu duše patřila – je již autorovou hrou se čtenářem a zálibou v tajemnu. Podobně, ale konstruovaněji působí připravovaný útěk Terezy.

Smrtí krále Šumavy dospěl zatím Martin Sichinger ke svému zásadnímu dílu. A nakročil k malbě panoramatu Šumavy dnešních dnů.

Viktor Viktora