Letošní ročník je už jedenatřicátý a nejen hudební náruč otevře publiku od 6. února do 21. března. Svůj názor po nahlédnutí do festivalového programu svěřila plzeňská muzikoložka Marta Ulrychová z Filozofické fakulty Západočeské univerzity.

Jste spokojena s letošním zastoupením Smetanovy hudby?
Smetanovský festival s hudbou výlučně Smetanovou je problémem – jeho komorní hudba nedisponuje s výjimkou klavírní tvorby takovým množstvím titulů jako například dílo Dvořákovo. Smetana tak zůstává tvůrcem symfonických básní, především geniální Mé vlasti, fragmentu jedné symfonie a osmi oper.

Festival však, jak se zdá, nemůže momentálně nabídnout žádnou z nich. Začarovaný kruh tedy vidím v charakteru tvorby a zaměření skladatele samotného, ale i v nevůli hledat hlubší souvislosti s tvorbou jeho předchůdců, současníků či následovníků. Není proto možné, aby byl hrán jen a jen Smetana, ale otázka zněla, zda mi jeho hudba nebude letos chybět. Pak musím odpovědět, že naštěstí letos zazní na galakoncertech Plzeňské filharmonie i Symfonického orchestru FOK. Domnívám se, že hudbu takové kvality lze s přestávkou jednoho roku uvádět opakovaně, navíc v interpretaci různých umělců a souborů.

Co byste vybrala jako skutečnou hudební událost, výjimečnost z repertoáru letošního festivalu?
V prvé řadě návrat Jiřího Kouta do Plzně. Velmi dobře si pamatuji na představení, která zde koncem 60. let dirigoval, a rovněž tak na oblibu, jíž se těšil u plzeňského publika, což mu ostatně Plzeňané při jeho posledním představení dali okázale najevo. Odcházel proti své vůli, za pohnutých okolností. Jeho návrat nyní chápu jako velké zadostiučinění a lituji pouze toho, že se ho nedočkali mnozí z těch, kteří s tímto vynikajícím dirigentem prožili v plzeňském divadle svá nejkrásnější léta.

Spatřujete ve vybrané hudbě dostatek styčných bodů s festivalovým tématem Itálie v české kultuře 19. století?
Rozhodně bych si italské hudby dokázala představit více, vždyť Itálie ve své regionální různorodosti dala světu bezpočet podnětů. Některé přicházely z Benátek, jiné z Florencie, Milána, Říma, Neapole a tak bychom mohli pokračovat dále. Škoda, že se do repertoáru nepromítly jiné spojitosti – například jak se v Itálii uplatnili Češi. Jméno Josefa Myslivečka jsem nenašla v žádném z chystaných programů, a přitom „Il divino Boemo“ nebyl žádným druhořadým skladatelem. Možná se některá z těchto témat objeví na vědeckém sympoziu, které je pro mne každoročně zásadní součástí festivalu.

Jak hodnotíte tendenci festivalu překračovat hudební žánry a nabídnout třeba koncert skupiny, jakou je finská Apocalyptica?
Překračování hudebních žánrů je věcí naprosto přirozenou. V 18. století si muzikanti v kostele na kůru odehráli „figurálku“, aby se večer sešli v hospodě při tancovačce. Znám mnoho interpretů, kteří něco podobného dělají celý život, ať již ze záliby či z nutnosti. Otevřenost festivalu vůči širšímu publiku nikdy není na škodu. Co se Apokalyptiky týče, nic proti ní, ba naopak. Navíc na Smetanovských dnech zahraje mimo hlavní program.

Plzeň má své divadelní festivaly Divadlo a Skupova Plzeň, filmové Finále. Neměly by zůstat Smetanovské dny čistě hudební a nerozšiřovat tolik nabídku o divadlo či film?
Sama bych se přikláněla spíše k linii hudba a výtvarné umění. Divadelní představení Smetanovských dnů nelze srovnávat s růz– norodostí, kterou přináší Divadlo a Skupova Plzeň, a to jak v zastoupení hereckém, repertoárovém, tak i co do místa konání. Filmy vítám, jsem sama zvědavá, kam v současnosti směřuje italská kinematografie.

Na které z letošních interpretů se obzvlášť těšíte a které skladby byste si ráda poslechla v nejbližších dalších ročnících?
Vyjma Jiřího Kouta se těším mimo jiné na svého spolužáka Pavla Chaloupku. Program jeho recitálu Putování Liszta po Itálii představuje maximum, které si nemůže dovolit každý klavírista. Navíc se vztahuje jak ke Smetanovu idolu a jeho touze stát se podobně jako on virtuosem, tak k Itálii s jejími mnoha kulturními centry. Ohledně skladeb vyhraněná přání nemám, přála bych si však, aby se Plzeň mohla i nadále chlubit tím, co si v hudební oblasti za léta vybudovala a co výrazně utváří její kulturní ovzduší – divadlem, filharmonií, konzervatoří, komorními soubory a pěveckými sbory, ale i početným zastoupením základních uměleckých škol.