Učíte na katedře hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity. Jak dlouho zůstáváte už této škole věrný a proč?
„Na Pedagogické fakultě v Plzni učím od roku 1965, nejdříve jako odborný asistent, od roku 1992 jako docent. Ještě v letošním studijním roce vyučuji jako externista, mezi mladými lidmi se cítím dobře. Vedu diplomové práce a jsem členem státní zkušební komise. Učím rád.“

Které předměty přednášíte v současnosti a jak byste charakterizoval nynější studenty?
„Vedu semináře z dějin hudby a již řadu let učím také klavír jako vedlejší nástroj, to je klavír pro neklavíristy. V poslední době vyučuji i hudební dovednosti pro první stupeň základních škol – to je zpěv a hru na nástroj. Studenti jsou pořád stejní. Někteří projevují opravdový zájem, jiní považují obor nebo předmět za únikový a pak jsou překvapeni jeho šíří a náročností.“

Narodil jste se v Kupičově na území bývalého Sovětského svazu. Kde přesně vaše rodiště leží?
„Kupičov je na západě Ukrajiny a v době, kdy jsem se tam narodil, to byla velká česká vesnice. Moji předci odešli do někdejšího carského Ruska na počátku sedmdesátých let 19. století s heslem Za chalupu grunt. Nebyli ovšem tak úspěšní jako mnoho dalších a vlastnili pozemky v rozloze asi osmi hektarů. Po první světové válce připadlo území západní Ukrajiny Polsku, a proto jsem začal chodit do polské školy. Od roku 1939 pak přešlo toto území pod tehdejší Sovětský svaz, takže jsem navštěvoval školu ukrajinskou. Od roku 1944 jsem chodil dva roky do české školy v krajském městě Luck. Už ve školním roce 1946/47 jsem však začal navštěvovat opět školu ukrajinskou, protože česká byla podle nařízení zrušena.“

Ale už brzy poté jste studoval v Plzni…
„V roce 1947 jsem s rodiči reemigroval do Československa. Byl to v podstatě útěk před komunismem, neboť mnohé české rodiny byly považovány za kulacké, protože žily zřetelně na vyšší úrovni než rodiny ukrajinské. V Čechách nám byla přidělena zemědělská usedlost v Tleskách u Podbořan. V dubnu 1947 jsem byl přijat na gymnázium v Žatci, a jelikož jsem se od dětství učil hrát na housle a jako samouk také na klavír, přihlásil jsem se po maturitě na učitelský obor s hudební výchovou. Přijali mne na Pedagogickou fakultu v Praze, ale když byla v Plzni zřízena její podbočka, přestoupil jsem na ni.“

Kde jste zahájil vlastní učitelské působení?
„Po absolvování fakulty jsem byl na tzv. umístěnku poslán na Kraslicko. Své vzdělání jsem však pokládal za malé, a proto jsem se přihlásil k dálkovému studiu na Vysoké škole pedagogické v Praze. Dostal jsem takovou možnost proto, že jsem učil na hudební škole, pro kterou jsem neměl aprobaci. Po absolvování pražské katedry jsem v roce 1960 získal místo na nově zřízeném Pedagogickém institutu v Karlových Varech.“

Co vás přivedlo k vědecké a publikační činnosti?
„Karlovarské noviny hledaly někoho, kdo by pravidelně informoval o koncertním dění, a tak jsem začal spolupracovat s místním tiskem. Po zrušení institutu jsem se dvěma kolegy přešel na Pedagogickou fakultu do Plzně, kde se mi dostalo možnosti psát do zdejšího deníku. Navíc ještě v Oloví na Kraslicku mě navštívil kamarád a chtěl vědět něco o hudbě v západočeských lázních. Nic jsem tehdy nevěděl a bylo mi to strašně trapné. Začal se se proto o hudební dění v našich lázeňských městech zajímat, což po příchodu do Karlových Varů bylo zvlášť slibné téma.“

Které z vašich odborných prací vznikly jako první?
„Se zmíněným přítelem jsme napsali první dějiny karlovarského lázeňského orchestru, ale také první pojednání o hudební škole v Bečově nad Teplou, která měla úroveň konzervatoře a zásobovala hráči lázeňské orchestry. Společně jsme zpracovali i první pojednání o výrobě hudebních nástrojů v Kraslicích. Také o hudebním dění v Mariánských Lázní jsem napsal několik prací a v Plzni se věnuji i zdejšímu hudebnímu životu.“

Co vás na práci hudebního vědce nejvíc zajímá a těší?
„Zajímá mě vždycky to, na čem právě pracuji. Každá studie je původní, nová svým obsahem, vycházející z archivních materiálů.“

Víte, kolik publikací a vědeckých textů jste dosud napsal?
„Čtrnáct knižních publikací, 76 studií ve sbornících a časopisech. Dvacet jedna mých hudebněvědných studií odměnil Český hudební fond.“

Unikátní je edice, kterou začala vydávat Západočeská univerzita – Portréty plzeňských skladatelů. Kdo byl jejím iniciátorem?
„Tuto edici jsem vymyslel a napsal pět samostatných portrétů – o J. Bažantovi, K. Pexidrovi, J. Slimáčkovi, J. Dědovi a J. Bezděkovi. Další napsala kolegyně z univerzity Vlasta Bokůvková.“

Co právě připravujete?
„Do budoucna bych rád vydal brožuru o Václavu Vačkářovi a jeho vztahu ke Zbirohu. Pracuji na rozsáhlé studii o padesáti ročnících slavností Fryderyka Chopina a klavírní soutěži v Mariánských Lázních. A také jsem začal pracovat na dějinách Spolku pro komorní hudbu v Plzni.“