Herečka, lektorka, autorka loutkových her i písňových textů a scenáristka tam v rámci mezinárodního frankofonního projektu Karavana deseti slov s místními studenty vytvořila inscenaci z jejich autorských textů.
Společně s Jacquesem Josephem, který v Alfě vystupuje jako host, patří k letitým divadelním „nomádům“. Letos oba přistoupili na propojení české a burundské Karavany. „Zpočátku šlo tak trochu o střet kultur,“ vysvětluje Blanka Josephová-Luňáková. „V žádném případě jsme jim nechtěli vnucovat evropský pohled na divadlo, ale ke kompromisu nakonec došlo a dovolím si tvrdit, že byl z jejich strany vítán. Oni jsou vedeni k memorování, k realismu, doslovnosti, ilustraci. Ale stačilo jen ťuknout a probudili v sobě hravost, nadsázku, symboliku, začali si pohrávat s prostorem, s časem,“ pokračuje.
Autorské texty byly dílem šesti studentů z Université du Burundi. Představení hrané ve stylizaci čtyřmi herci a dvěma herečkami se jmenovalo Histoire époustouflante (Dechberoucí příběh). „Vyprávělo o vesnické dívce Amině, která se dostane na Univerzitu do Bujumbury. Celá rodina do ní vkládá veškeré naděje a velmi se kvůli tomu zadluží. Naivní Amina ale ve velkém městě naletí prvnímu chlápkovi, který ji dostane do jiného stavu a opustí ji. Dívku rodina zatratí, a tak se nakonec bez dokončeného studia, bez prostředků a s dítětem v náručí pokorně vrací do vsi, kde ji i s dítětem přijme dávný kamarád z dětství,“ popisuje lektorka.
V představení byly použity autorské básně, dialogy i monology. Premiéra se odehrála na Université du Lac pro diváky z řad studentů, profesorů i novinářů pár dní před návratem obou lektorů do České republiky. Ale herci jsou odhodláni odehrát více repríz sami.
Karavana deseti slov
Projekt funguje už přes dvacet let, v České republice pouze v Plzni. Divadlo Alfa projekt Karavany deseti slov dlouhodobě koprodukuje a premiéra v Burundi tentokrát proběhla právě pod jeho křídly.
Jeho cílem je srovnávání kultur jednotlivých zemí, kde se francouzština vyučuje nebo je úřední řečí. Francouzské ministerstvo kultury vyhlásí každý rok deset slov a ve všech zúčastněných zemích vznikají umělecké dílny, například pěvecké, taneční, výtvarné, slam poetry a další, které se danými slovy nechávají inspirovat. Tvorbu doprovází natáčení dokumentárního filmu.
Kromě práce se studenty byli oba divadelníci pozváni, aby pro učitele středních škol vedli dvoudenní seminář zaměřený na výuku francouzštiny s použitím prvků divadla.
„Tady jsme se setkali s podobným, trochu zkostnatělým přístupem, jen místo šesti studentů sedělo za stoly osm seriózních mužů v obleku a v lakýrkách, vybaveni zápisníky a připraveni poznamenat si, jaké nejlepší monology z Moliéra pro žáky vybrat,“ vzpomíná herečka.
„Polilo mě horko a následně i je, když jsem navrhla, abychom stoly srazili ke stěně a na dva dny se stali hravými dětmi. Všeobecné zděšení nakonec netrvalo ani pět minut a vážení páni profesoři se natolik rozdováděli a nechali se vtáhnout do jednoduchých dramatických her, že zapomněli na Moliéra. V závěrečné reflexi tuto ‚speciální metodiku‘, jak dramatickou výchovu nazývali, všichni jednohlasně ohodnotili jako nebývalý způsob, jak pomocí kreativních her učit žáky, aniž by měli pocit, že se učí,“ dodává Blanka Josephová-Luňáková, která je držitelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii loutkové divadlo.
