Od roku 1994 hostoval v plzeňské opeře. V roce 1995 se po úspěšném debutu s rolí Guglielma v Così fan tutte a Figara v Lazebníku sevillském stal sólistou Státní opery Praha.  S Národním divadlem a Státní operou Praha absolvoval řadu zahraničních zájezdů. V roce 1995 se stal absolutním vítězem mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.V současnosti působí jako pedagog na HAMU v Praze a Mezinárodní konzervatoři v Praze. Za roli Polluxe v inscenaci Rameauovy opery Castor a Pollux v Národním divadle získal Ceny Thálie za rok 1999. S Plzeňskou filharmonií můžete vidět Romana Janála 7. prosince v Měšťanské besedě.

Plzeňští diváci se na Vás můžou těšit v prosinci při společném koncertě s Plzeňskou filharmonií. V Plzni jste strávil mnoho let jako student, jak na tato léta vzpomínáte?
S obdobím studia na Konzervatoři v Plzni mně pojí mnoho vzpomínek. Zejména jsou spojené s významnými osobnostmi, jakými byli prof. Miloš Macháček, můj vynikající učitel houslí, který mi byl i vzorem jakožto umělec a interpret. Pak se musím zmínit o úžasné pedagogické osobnosti, jakou byla paní Dr. Vlasta Bokůvková, které vděčím za mnohé. Vzpomínám velice rád na koncerty s orchestrem Konzervatoře, se kterým jsem absolvoval mimo jiné i řadu výchovných koncertů. Vzpomínky mně rovněž pojí s Plzeňským rozhlasovým orchestrem, jehož koncerty jsem pravidelně navštěvoval. Pravidelně jsem chodíval do Muzea a Masných krámů na koncerty soudobé hudby pořádané Svazem skladatelů a Měšťanskou besedu jsem poprvé navštívil jakožto student při tanečních kurzech. Nelze se nezmínit o maturitním a absolventském plese, které jsou také spojené se sálem Měšťanské besedy. Bylo by toho ještě hodně, o čem bych se rád zmínil ve svých vzpomínkách, ale to by bylo na samostatný rozhovor.

Opravené a zpřístupněné druhé patro. Jindřich Mleziva ukazuje infopointy, kde návštěvníci najdou informace o předmětech expozice Umělecké řemeslo/Užité umění.
Muzeum hlásí hotovo. Otevřena byla expozice řemesel

Co se stalo, že po vystudování hry na housle se z vás stal operní zpěvák?
Se zpěvem jsem koketoval už od doby, kdy jsem jako šestiletý začal chodit do houslí na hudební škole. Hlas se různě vyvíjel a výrazně se rozvinul v období mého studia na Konzervatoři v Plzni. Velikou podporu a rozumné vedení jsem našel ve třídě paní prof. Ludmily Kotnauerové a při konzultacích u pana prof. Jindřicha Jindráka. No a záhy přišlo mé rozhodnutí studovat zpěv na Hudební akademií v Sofii. Tam se to jasně vyhranilo a díky vynikajícímu pětiletému vedení pana prof. Čavdara Chadžieva jsem s jistotou nastartoval pěveckou dráhu.

Máte ještě nějaký nesplněný pěvecký sen?
Sny a přání mám určitě. A je jich pár. Například hrát v činoherním divadle, což se mi částečně plní již letitým hostováním v divadle YPSILON, pak bych si hrozně rád zahrál ve filmu. No a v neposlední řadě některé operní role mám ještě jako skryté přání a k tomu neméně velkou touhu. Mít další příležitosti zpívat písňovou tvorbu, což se mi dost zatím plní. A to vše bych upřímně rád zúročil ve své pedagogické činnosti.