Při letošním vyhlašování vedeném jen on-line formou však prý zažil víc stresu, než před třemi lety na slavnostním večeru v Národním divadle. O radost se však mohl bezprostředně podělit se svými nejbližšími. „Byli strašně nadšení a maminka s manželkou doslova ječely, v přenosu to bylo asi i trochu slyšet,“ poznamenal v rozhovoru pro Deník k chvílím, které následovaly po oznámení jeho jména devětadvacetiletý Režný, který je členem plzeňského souboru od roku 2014.

Vaše reakce po oznámení vítěze hodně spontánní. Překvapilo vás to hodně?

Bylo to dost nečekané, nesmírně mě to potěšilo a zároveň zaskočilo. Ty pocity byly hodně smíšené a jsou pořád, ještě mně to pořádně nedošlo. Mám z toho nesmírnou radost a těším se samozřejmě, až uvidím i samotnou cenu.

Byl jste nominován i v roce 2017, tehdy se ceny vyhlašovaly klasicky na slavnostním večeru v Národním divadle. Můžete to porovnat s letošním vyhlášením, které se uskutečnilo jen v on-line formě?

Samozřejmě ta atmosféra v divadle byla jiná, slavnostní a bylo to důstojnější. Ale mám pocit, že letos to pro mě byl větší stres, i když jsem seděl jen sám u počítače. Bál jsem se, že by třeba mohlo vypadnout připojení nebo mi nebude rozumět. Ale myslím, že to nakonec dopadlo nejlépe, jak to v té současné situaci dopadnout mohlo.

Kde jste vyhlašování sledoval?

Shodou okolností jsem byl na Moravě u rodičů na chalupě. Takže jsem byl tam, kde to vlastně všechno začalo a jsem rád, že jsem ten okamžik s nimi mohl sdílet.

Jaká byla jejich reakce, když zaznělo vaše jméno?

Byl jsem o patro výš a dole to v tu chvíli vybouchlo. Byli strašně nadšení a maminka s manželkou doslova ječely, v přenosu to bylo asi i trochu slyšet. Když jsem pak sešel dolů, vládla tam obrovská radost, došlo i na slzy dojetí.

Roli vám přinesla role Smrti, což zní možná trochu děsivě. Jak byste ji těm, kteří Elisabeth neviděli, přiblížil?

Smrt je tu mnohem romantičtější postavou, protože děj muzikálu se odehrává ve druhé polovině 19. století, kdy byl právě hodně oblíbený romantismus a muzikál je dělaný v tom duchu. Zahrát si Smrt mě hodně lákalo, je to pro herce zajímavé. A představení je mi blízké také poprockovým stylem, na poslech i interpretačně.

Do užší nominace se za Elisabeth dostala také vaše kolegyně Michaela Štiková Gemrotová, do širší pak alternující Soňa Hanzlíčková a Jan Kříž. Čím podle vás představení odbornou porotu tolik oslovilo?

Je výjimečné svojí velkolepostí. Na jevišti je několik desítek herců, rozsáhlá je i jeho technická a hudební složka. Je to monstrózní projekt, neustále vyjíždějí nějaké kulisy, scéna se pořád mění, jeviště se v předposlední scéně i vlní. Je to opravdu útok, když to tak řeknu, na diváky, aby vnímali snad všemi smysly, které mají k dispozici. A i hudba, si myslím, je opravdu všem blízká.

Divadlo oznámilo, že až do konce roku ruší svůj program. Jak tedy vyplníte čas, jen zkoušet asi není pro herce to nejzajímavější…

Budeme pokračovat ve vysílání Muz TV, která je teď hlavní náplní našeho souboru, abychom se alespoň tímto způsobem udrželi v kontaktu s diváky. Zkoušíme My Fair Lady, která měla mít brzy už jednou odloženou premiéru, ale nedojde na ni ani tentokrát. Takže doufáme, že opatření budou co nejdřív uvolněna, abychom tento muzikál mohli vypustit do světa, protože to čekání už je nesnesitelné. Jeviště nám chybí, je to náročné po psychické i profesní stránce.

Členové souboru mají na Muz TV svá okénka, kde se věnují tomu, co je jim blízké. O čem se tedy diváci dozvědí od vás?

Mám pořad Pavlovy kruhy, protože vzhledem k rolím, které v divadle mám, se musím po fyzické stránce udržovat, to k tomu prostě patří. A v pořadu radím lidem cviky, které si mohou klidně zacvičit doma.

Zmínil jste, že je vám blízký poprockový styl muzikálu Elisabeth. Jakou hudbu si tedy držitel Thálie rád vychutná v soukromí?

Mám rád punkové, pop-punkové kapely, jako jsou Offsrping, Green Day, Simple Plan a podobně. A obecně spíš do rockovějšího hávu laděnou muziku, nejsem úplně fanoušek hip hopu nebo r‘n‘b.

Takže roli v muzikálu American Idiot si asi hodně užíváte…

To ano, to je také báječné představení. Ale tam nemám takový prostor, jako v Elisabeth, kde se mohu opravdu vyřádit a dostat ze sebe maximum, které v danou chvíli zvládnu.