Jirko, o čem váš nový film pojednává?
Já bych to shrnul asi tak, že komedie především popisuje mezilidské vztahy na vesnici. Myslím, že se v ní hodně lidí pozná a je úplně jedno, jestli budou ze Žihle nebo z opačného konce republiky. Ty věci, které se na plátně odehrávají, jsou poplatné vesnicím obecně.

Jak jste sháněl herce pro obsazení všech dvaceti rolí? Dělal jste konkurz?
To rozhodně ne. Oslovil jsem mé kamarády, známé, příbuzné, prostě lidi, o kterých vím, že mají smysl pro humor a že jsou pro každou špatnost. Já ty lidi měl dřív, než jsem vůbec začal dělat scénář! To mi ale na druhou stranu trochu ulehčilo práci v tom, že jsem mohl psát roli každému doslova na tělo a přesně jsem věděl, kdo se do jaké postavy typově hodí.

Jak scénář vůbec vznikal?
Začal jsem na něm pracovat někdy v listopadu 2007, dopsal jsem ho vloni v červnu a prvního července jsme měli první klapku. Devadesát procent toho, co diváci uvidí, je napsáno podle pravdy! Zapisoval jsem si příběhy lidí, i to, co jsem na vesnici sám zažil, a děj filmu pak skládal dohromady z těchto příhod.

Kolik natočení filmu stálo a kdo ho financoval?
Já bych začal asi tím, že každý z nás má nějakého koníčka a do něj cpe peníze. Cyklista utrácí za galusky, myslivec za flinty. Mým koníček je film a zábava, a tak dávám peníze právě do toho. Takže tento film nebyl výjimkou, všechno to dohromady vyšlo asi na osmdesát tisíc korun.

Včetně hereckých honorářů?
Ne, ne, ne, tady nejde o honoráře! Tihle lidé chtějí něco dělat a nedělají to kvůli penězům. I proto se mi nelíbí, když se to označuje za ´můj´ film. To není můj film! Je to kolektivní záležitost, kdyby ti lidé nechtěli hrát, mohl bych si scénář položit do šuplíku a tam ho nechat odpočívat. Tohle je dílo všech, kdo chtějí něco dělat a ne jen sedět doma na zadku.

Na kterou scénu z natáčení nikdy nezapomenete?
Všichni, kdo jsme se na filmu podíleli, jsme amatéři, a tak těch nepodařených záběrů je strašlivě moc. Herci zapomenou texty, přijdou do scény brzy nebo pozdě, někdy dokonce odříkají text někoho úplně jiného. Vzpomínám ale na scénu, kdy ústřední dvojice rozmlouvá v posteli. To se točilo za parného dne, dveře i okna byla zabedněná, aby do místnosti nešlo světlo. Jenomže tam nešel ani vzduch, venku bylo přes třicet stupňů, v místnosti o deset víc a ti chudáci museli strávit více než tři hodiny pod tlustou peřinou. Myslím, že na tuhle scénu nikdy nezapomenou ani oni (smích).

V sobotu je premiéra. Co bude s filmem dál?
Chystám dvoudiskové DVD, na jednom bude samotný film, na druhém bonus v podobě filmu o filmu sestaveného z nepodařených záběrů, záznam z premiéry, nějaké zajímavosti a fotky. Mám už rozjednáno promítání s několika školami v kraji a pak budu podporovat vypalování. (smích)

Tomu se ale většina filmových tvůrců brání…
Aby se film stal oblíbeným, a aby se diváci přišli podívat i na váš příští počin, musí se v první řadě dostat mezi lidi. Takže já tímto všem vzkazuji vypalujte, vypalujte, vypalujte, půjčujte a šiřte!

Co byste závěrem vzkázal všem, kdo se na film v dalších dnech a týdnech podívají?
Asi by se slušelo říct, že nejlepší odměnou pro mě bude, když se jim film bude líbit, ale ono je to trošku jinak. Nejlepší ocenění je, když se k filmu budou lidi vracet. Pokud ho někdo uvidí, následně si ho pořídí na DVD a bude o něm mluvit a půjčovat ho svým známým, je to pro mě ten nejlepší důkaz, že to lidi baví a že moje práce nebyla zbytečná.