Od té doby se hodně změnilo. Z Radůzy se stala asi nejznámější česká písničkářka, vystudovala konzervatoř, získala řadu ocenění, kromě vlastních písní skládá také scénickou a vážnou hudbu a s tureckým přítelem vychovává dvě děti. Na začátku března navíc vydala své nové album Gaia, které 20. května představí v Měšťanské besedě v Plzni. A Zuzana Navarová se možná na její úspěchy dívá odněkud shora.

„V Plzni písničky z našeho nového alba zahrajeme. Máme ale i hodně starších věcí, které máme rádi, takže posluchači určitě uslyší i skladby z našich předchozích alb," slibuje Radůza. Na pódiu nebude sedět jen sama s harmonikou, ale doprovodí ji kapela ve složení: Josef Štěpánek (kytara, steel kytara), Jan Cidlinský (baskytara, kontrabas, housle) a David Landštof (bicí). „Jsou to samí muži, ale já si nevybírám své spolupracovníky podle pohlaví. Prostě dobře hrajou, jsou fajn, je s nimi zábava a mám je ráda," směje se písničkářka, jejíž hudební styl nejvíce ovlivňuje folklor, šansony a, jak sama říká, městské odrhovačky.

Vaše nové album Gaia oficiálně vyšlo 7. března. Jeden ze křtů se uskuteční i v Plzni, kdo bude jeho kmotrem?
Pokud jde o křest, obvykle požádám někoho z publika, aby se kmotrovství ujal.

V čem je album Gaia jiné oproti vašim předchozím nahrávkám?
Myslím, že na albu je znát, že jsem písničky psala skutečně pro kapelu, takže podle mého názoru je kapela součástí každé skladby, není tam nějak uměle naroubovaná. Posun vidím i v tématech, o kterých teď píšu. Vlastně by to bylo divné, kdybych psala stále dokola o stejných věcech.

Na obalu jste vyfocena s lukem v ruce. Co pro vás luk symbolizuje? Vím, že se věnujete intuitivní lukostřelbě, ale nevím, co to znamená.
Intuitivní lukostřelba se od té sportovní liší. Střílí se tzv. holým lukem, to znamená, že máte v ruce opravdu jen kus opracovaného dřeva. I šípy jsou dřevěné, takže každý létá trochu jinak. Míří se oběma očima a prodleva mezi zacílením a výstřelem je minimální. Stylizovaně a přeneseně – luk na obalu alba pro mne znamená to, že tento svět je založen na síle, na tom, kdo je v danou chvíli predátor. Na desce se zamýšlím nad cestou od síly ke slabosti, nad tím, že z predátora se kořist může stát velmi snadno, během okamžiku.

Na pódiu působíte hodně živelně, komunikujete s lidmi v hledišti. Baví vás vůbec proces nahrávání ve studiu, kde nezpíváte přímo pro lidi?
Ano, moc mě to baví. Má to zase jiné přednosti. Můžeme si s jednotlivými skladbami vyhrát a v neposlední řadě je s mými muzikanty legrace.

A jaké to je potom sedět na pódiu, hrát a sledovat, jak celý sál nebo klub zpívá společně s vámi?
Vždycky jsem znovu a znovu překvapená, kolik lidí je ochotno přijít na můj koncert, jak sympaticky vypadají a jak příjemnou atmosféru dokážou vytvořit. Nepřestává mě to udivovat a dojímat.

Radůza & Band
20. 5. 19:00 Měšťanská beseda

Hra Vražedný pátek postaví spolu na pódium otce a syna Zindulkovy

Poprvé se během dlouhé herecké kariéry setkávají na pódiu v jedné divadelní hře Stanislav Zindulka a jeho syn Jakub. Jedná se o drama Vražedný pátek, které má v repertoáru pražské Divadlo v Řeznické a 23. března bude na programu v Měšťanské besedě v Plzni. Vzájemná spolupráce známých herců je o to pikantnější, že mladší Jakub hru, a tedy i svého otce, i režíruje a připravoval scénu.

„Původně mi byla nabídnuta režie, ale ředitelka Divadla v Řeznické paní Srbová se nakonec přiklonila k variantě, abychom ve hře s tatínkem hráli oba. My jsme ji po ´rodinné´ poradě rádi akceptovali. A myslím, že toho ani jeden nelitujeme. Neměl jsem z toho obavy, možná jen trochu trému, abych před otcem obstál. Ale není to vskutku moje první režie a táta je navíc zcela pokorný a mimořádně pracovitý herec," vypráví mladší z dvojice pánů Zindulků Jakub.

Koho zajímá děj, ten ať přijde do divadla

Autorem hry je český spisovatel a dramatik žijící ve Velké Británii Benjamin Kuras, který byl přítomen i na prvních čtených zkouškách. Děj je situován do Londýna 70.let a poměrně kontroverzně otevírá téma holocaustu. Jedná se o niternou zpověď člověka, kterého nečekaně dostihne minulost. Diváky pak tato zpověď provokuje k přemýšlení o vině a nevině.

„Více bych neprozrazoval. Koho příběh zajímá, má přijít do divadla. Snad jen to, že je to trochu detektivka, trochu černá komedie a zároveň poměrně drsná psychologická sonda," doplnil Jakub Zindulka.

Zindulkovi se nenudí

On sám bude v podstatě hrát doma. Dlouhá léta je v angažmá Divadla J. K. Tyla v Plzni a vede Divadlo Dialog Plzeň, k tomu hostuje a režíruje i v dalších divadelních stáncích. Nudit se rozhodně nebude ani letos. „Mám naplánované minimálně tři režie. Některé v Divadle Dialog a na podzim snad i v dosud nejmenovaném pražském divadle. V Divadle J. K. Tyla v současnosti hraji například Plukovníka Pickeringa v Pygmaliónu, Pátera Flóru v Je třeba zabít Sekala, Pata v Krásce z Leenane, Štiku v Lakomci nebo Šerifa v Létě indiánů. V současnosti zkoušíme Dostojevského Hráče, kde mám roli Generála," vypočítal část aktivit Jakub Zindulka. Jeho otec Stanislav letos oslaví už 82. narozeniny, stále je členem Činoherního klubu a často hostuje i na jiných scénách. Za svůj plodný herecký život prošel řadou divadel, objevil se i ve filmech a seriálech, například Vlak dětství a naděje, Bylo nás pět, Báječná léta pod psa, Hanele…V roce 2001 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Babí léto. A nyní rozehrává herecký koncert se svým synem ve Vražedném pátku.

Vražedný pátek
23. 3. 19:00 Měšťanská beseda

Koho Univerzita pro příšerky zkazí, toho kůzlátka napraví

Vysoká škola, kde vás naučí být pořádným strašidlem – to je Univerzita pro příšerky. Pokud právě vás tento obor zajímá, vyrazte už dnes od 14:30 hod. do Besedy. Dozvíte se tady, jak studium na netradiční univerzitě probíhá a co při něm zažije monstrum Mike Wazowski a jeho velký konkurent ve strašení Sulley. Vzájemná soutěživost je dovede až k vyhazovu z elitního programu, a jestli se do něj budou chtít zase vrátit, musí se naučit spolupracovat. Možná že některým dětem film pomůže rozhodnout se, kam zamířit dále po základní škole.

Pokud by se tedy ratolesti vymkly v kině z kontroly, napravit je mohou na zítřejším divadelním představení O neposlušných kůzlátkách. Tady si totiž důrazně zopakují, že nejdůležitější ze všeho je poslouchat své rodiče. Příští víkend pak Měšťanská beseda děti láká na v pořadí už druhý letošní karneval s Bambulí a Famfulí. Oblíbení klauni opět připraví zábavnou show plnou písniček, tancování, soutěží a blbnutí. Divadelní neděle pak nabídne Barevnou pohádku o strašidle, kterého se nikdo nebál a které se rozhodlo naučit se alespoň malinko strašit.

PROGRAM PRO DĚTI:

15. 3. 14:30 – Univerzita pro příšerky (kino)
16. 3. 14:30 a 16:00 – O neposlušných kůzlátkách (divadlo)
22. 3. 14:30 – Karneval s Bambulí a Famfulí (zábavné odpoledne)
23. 3. 14:30 a 16:00 – Barevná pohádka (divadlo)
29. 3. 14:30 – Já padouch 2 (kino)
30. 3. 14:30 a 16:00 – Zlatovláska (divadlo)

Primáš: Zahrajeme české, moravské i slovenské lidovky

Zítřek bude patřit v Měšťanské besedě milovníkům lidové muziky. Od 19 hodin zde totiž vystoupí Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN) se svým programem Jede Kudrna okolo Brna. Podle jeho uměleckého vedoucího a primáše Františka Černého to není jen příležitost přijít si poslechnout více či méně známé lidové písničky, ale také si je s orchestrem pěkně od plic ´zabékat´.

Na co se mohou příznivci lidových písniček zítra v Měšťanské besedě těšit?
Vzhledem k tomu, že budeme hrát v Plzni, tak jednu půlku programu budou tvořit české lidové písničky, aby byly místnímu publiku blízké. Druhou část pak moravské a některé slovenské písně. Ale i ty si s námi budou moci lidé zazpívat. Pokud se někdy objeví u nás ve sklípku, určitě je dobře znají.

Při koncertech si pravidelně zvete na pódium hosty z regionu, kde právě vystupujete. Jak to bude v Plzni?
Společně s námi vystoupí bratři Hynek a Patrik Hradečtí z Domažlic. My se vzájemně dobře známe už několik let. Oba kluci se pravidelně a úspěšně účastní folklorní soutěže Zpěváček. Oba zpívají a Hynek k tomu hraje na dudy. Je krásné, když vystupují spolu. My je zítra budeme při pár písních doprovázet.

Členové vašeho orchestru hrají často na nástroje, které už dnes spoustu lidí ani nezná…
Ano, návštěvníci koncertu uslyší sóla na dudy, gajdy, vozembouch nebo tárogató.

Tárogató? Co to je?
To je dechový nástroj, jehož zvuk evokuje pastýřskou troubu, má temnější zvuk než klarinet a používá se zejména v rumunských, staromaďarských a cikánských písních. U nás na tárogató výborně hraje sólista Brněnské filharmonie, klarinetista Petr Vysloužil. Další zajímavostí může být, že náš hráč na vozembouch, Václav Kovářík, hraje také na grumle, což je drnkací nástroj do úst. Základem lidových písní jsou pak tradiční smyčce, cimbály a klarinety.

Není v dnešní době těžké najít hudebníky, kteří by se zajímali o lidovou muziku?
Je pravda, že postupně nám z BROLNu odchází generace nejstarších zpěváků a hudebníků. Ale stále je nahrazují mladí, nepociťujeme žádný nedostatek. Soubor se postupně omlazuje, z čehož mám velkou radost. Ať si přijdou lidé z Plzně a okolí sami poslechnout, jak nám to zpívá a hraje.