Premiéru zhlédlo Divadlo Dialog v Plzni v závěru dubna, ale už pozítří – 9. října – začne na téže scéně série podzimních představení. Pokračovat bude 20. listopadu a 4. prosince a třiatřicetiletý plzeňský rodák nadále ve své autorské i režijní prvotině také hraje – spolu s Helenou Šimicovou, Petrem Zýkou, Robertem Procházkou, Danielem Komorousem, Martinem Krátkým, Emou Rousovou a Helenou Milcovou.

„Nikdy nevíš, kdy máš dost, dokud nevíš, kdy máš víc než dost,“ popisuje slovy Williama Blakea svou hru sám autor. „Inscenace je značně spletitou verzí pohádky O zlaté rybce se zakončením naštěstí smířlivějším,“ napsala kritika, která hru označila jako vtipně a chytře napsanou a nadmíru umně prokomponovanou. Diváci by neměli mít strach přijít, ač mladí divadelníci tento titul zaškatulkovali téměř strašidelně jako „postexistenciální kreativně sterilní loser–epos v asambláži tradičních leitmotivů“. Nadějněji vyznívá motto inscenace, jehož autorem je rovněž William Blake: „Cesta krajnosti vede do paláce moudrosti.“ Že šlo Radkovi Vydrovi především o nadsázku, potvrzují i jeho slova: „Vyřádit se v mládí je životní nutnost a mým hlavním cílem je diváky kvalitně, byť někdy dost drsně pobavit, což se naštěstí daří, alespoň mohu–li soudit z reakcí rozchechtaných diváků. Nechci dělat tzv. vysoké umění a vést angažované debaty v literárních kavárnách, ale tvořit humor na určité intelektuální úrovni, jehož laťka nezabředne do bahna všeobecného televizního nevkusu,“ shrnuje svou uměleckou filozofii.

Autorská inscenace Neber peklo, hraj! ovšem zdaleka není jeho jediný kulturní počin. „V minulém roce jsem vydal bibliofilsky knihu „dekadentní poezie“ Ďáblova hosteska a též jsem činný v hudební skupině Komorní kapela Koudel, která funguje při našem divadle SAD a která formou hudebně–divadelních show paroduje různé hudební žánry,“ připomíná Plzeňan Vydra, známý pod přezdívkou Ingus.

Kdo už viděl inscenaci i četl knížku, může nacházet společné rysy. Podtitul sbírky veršů Ďáblova hosteska zní Blues solitéra o třech obrazech, a proč sám literát dává označení dekadentní poezie do uvozovek, napovídá jeho vlastní charakteristika celé knížky: „Je to „poezie“ s úšklebkem putující po cestě od nesnesitelné existenciální tísně přes posilující závislosti těla a ducha k osvobozujícímu potěšení ze smrti.“

Pokud máte již nyní pocit, že Radek „Ingus“ Vydra patří mezi velmi svérázné plzeňské postavy, bude váš dojem ještě podtrhnut zjištěním, že vystudoval práva a v současné době se připravuje na kariéru soudce. „Ale kdo ví, kam mě nakonec osud zavane,“ říká tajemně právník, kterému učarovalo umění v mnoha podobách. Jen výčet mu vystačí na docela dlouhý monolog: „Kromě výše zmíněných aktivit jsem byl po celou jednu dekádu černou ovcí a bílou vránou plzeňského autorského Antidivadla a také jsem v Plzni spolupořádal festival autorských divadel Dařbujána Kakrháňáková. Píšu skeče i písňové texty, jako příležitostný moderátor jsem uváděl například plzeňské kolo soutěže Slam poetry a od jara též účinkuji v televizní stand up comedy show Na stojáka.“

Ani jeho zájem o hudbu nekončí jen u Koudele při divadle SAD. „Po nezanedbatelnou dobu jsem byl rovněž externím redaktorem hudebního magazínu Report,“ dodává „Ingus“ Vydra. Ambice své první hry shrnul právník a možná budoucí soudce ovšem znovu svérázně: „Uděluj ceny nejhorším, nejlepší nechej hnít v zavržení a všechno zaplácej výtvory ignorantů.“ A teď si, diváku, vyber. Recenze byly příznivé. Nezbývá než si udělat vlastní názor v Dialogu.