Krátce před výročím naší státnosti se svého prvního koncertu dočkali i abonenti cyklu B. V tomto významném čase proto úvodem zazněly obě hymny a ředitel ǓSTR připomněl historickým exkurzem křehkost těžce vydobyté svobody a demokracie. Program slavnostního večera byl tedy věnován dílům našich věhlasných skladatelů. Úvodní Adagio pro orchestr Leoše Janáčka z konce 19. století představuje budoucího avantgardního mistra v období tvůrčího hledání, takže svébytnou hudební řeč, která ho proslavila po celém světě, tu ještě nenajdeme. Přibližně ve stejnou dobu, za pobytu Antonína Dvořáka v Americe, vznikly Biblické písně  pro nižší hlas, která naopak zastihla skladatele  na vrcholu tvůrčích sil. Všech 10 písní na žalmové texty Starého zákona Bible kralické vybral Dvořák sám a vtiskl do nich svou vlastní hlubokou spiritualitu. Pro interpreta je proto náročné se do této niterné hloubky ponořit. Romanovi Janálovi se přesvědčivým výrazem podařilo navázat na tradici svých vynikajících předchůdců, jimiž byli Marta Krásová, Eduard Haken nebo Karel Berman.

Druhá polovina koncertu přinesla pozoruhodný počin – Smetanův smyčcový kvartet „Z mého života“ v instrumentaci amerického dirigenta Georga Szella pro velký orchestr smetanovského typu. Celkem zdařilý projekt má však své velké „ale“. Ne všechny zásahy do původní verze jsou šťastné, třeba s dobrým úmyslem. Smetanovo dílo je natolik nosné, že nepotřebuje jakékoliv zvýraznění, zejména u „Z mého života“, které autor svěřil smyčcovému kvartetu k vyjádření nejintimnějších pocitů osobní tragédie ztráty sluchu. Tato autentičnost by měla zůstat zachována. Posluchači však mohou mít jiný názor.

V podobě přídavku se zlatým hřebem večera stala předehra k Prodané nevěstě, ve které se Plzeňská filharmonie blýskla pod spolehlivým vedením šéfdirigenta Ronalda Zollmana, i když se během koncertu některé drobné nesrovnalosti objevily.

Jana Benešová