Po deseti letech se tak dramaturgie plzeňské činohry vrací k nejuváděnějšímu německému dramatikovi současnosti Rolandu Schimmelpfennigovi.

Potok mezi zprvu spřátelenými vesnicemi se ve hře postupem času rozestupuje a stává se z něj divoká řeka, z bohatších břehů je cítit lhostejnost namísto ochoty pomoci slabším, chudším. Velký požár však jedné noci donutí nastoupit obyvatele obou vesnic na záchrannou loď a vydat se společně na širé moře. „V centru mého inscenačního pojetí stojí lidská solidarita. V jádru celého příběhu pak stojí každý z nás a náš postoj ke světu, který je hrou podroben zkoušce, zdali jsme stále ještě lidmi,“ komentuje hru oceňovaného autora Josef Doležal. „Místo aby lidé společně řešili palčivé problémy dneška, třeba změnu klimatu, stále se jenom o něco handrkují, válčí mezi sebou a jsou vůči sobě nevraživí, nepřátelští. Tato hra vše vypráví pohádkovou formou, ale v lecčems připomíná i antické tragédie,“ dodává k příběhu překladatel hry Michal Kotrouš.

Doležal v inscenaci rozdělil Malou scénu na dvě proti sobě stojící hlediště. Diváci se tak náhodně stanou součástí jedné z vesnic. „Uprostřed hracího prostoru stojí dlouhá úzká lávka, naše jeviště. Proti sobě pak stojí dvě skupiny lidí, kteří na sebe hledí přes tekoucí řeku. Jako tvůrce i jako divák mám rád, když se zobrazovaný svět netopí v obecnosti, ale má své pevně stanovené kořeny. I proto jsme naše vesnice umístili do západoslovanského světa. Následná cesta k folklóru už byla přirozená. Ruku v ruce zde půjde tanec, zpěv a herectví. To vše je doprovázeno nahranou i živou hudbou v podání dvou bubeníků,“ vysvětluje režisér.

Společně s Gabrielou Beňačkovou vystoupí při jejím rozlučkovém koncertě v Plzni tenorista Jakub Pustina.
Pěvkyně Beňačková: Dřív nebyl čas zpívat na menších místech, teď to ráda doháním

V inscenaci se tak objeví dvě hudební linie, obě inspirované slovanskou lidovou melodikou – jedna z nich je původně složená skladatelem a scénografem Martinem Šimkem, druhá vychází z českých, slovenských a polských písní. Režisér ve své inscenaci klade velký důraz i na choreografii Markéty Pospíšilové, baletní mistryně a donedávna členky prestižního souboru Les Ballets de Monte-Carlo, s níž soubor plzeňské činohry spolupracuje poprvé.

V inscenaci účinkuje osm herců – Jana Ondrušková, Nicole Tisotová, Kamila Šmejkalová, Apolena Veldová, Eliška Vocelová, Matyáš Greif, Vladimír Pokorný a Petr Urban.

Hra Požár vznikla na objednávku Národního divadla v Mannheimu, kde měla svoji světovou premiéru v lednu 2017, a akcentuje tragédii lidí, kteří ve snaze dostat se ze své země umírají na moři. „Roland Schimmelpfennig je znám svojí společenskou angažovaností i nevšedním stylem psaní ve formě volného verše a ve svém Požáru nechává konkrétní dotvoření výsledného tvaru především na jeho inscenátorech, hra je výchozí tvůrčí materiál,“ říká k autorově tvorbě dramaturg Zdeněk Janál. Před deseti lety už plzeňské divadlo inscenovalo Schimmelpfennigovu hru Push Up (Cesta vzhůru).

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla uvede v sobotu 23. března světovou premiéru baletního titulu Malý princ, který je inspirovaný stejnojmenným slavným románem francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho.
Malý princ přitančí na Novou scénu v Plzni ve světové premiéře

Nejbližší reprízy jsou v plzeňském divadle plánované na 24. dubna a 8. května 2024.