Mezi lehkomyslnou Múzou a hlubokomyslnou Kritikou zeje trhlina, kterou by snáze ta první na rozdíl od druhé přeskočila. Kabaret, opereta, červená knihovna, hoštické jahodové filmy, snad i cirkus neztrácejí na popularitě, i když kritika mlčí nebo se chytá za hlavu.

Nekomplikovanost zábavy se považuje za něco neslučitelného s vážnými vhledy do lidského nitra nebo fantazie. Ovšem také se zatím málokdo seriózně zabýval zábavnými nebo pokleslými žánry, aby se jasně vymezilo, v čem tkví jejich pokleslost a jak k sobě mají blízko pokleslost a zábava. Ale již v roce 1518 čteme v úvodu slavných Frantových práv: „…hra a žert sú člověku potřebné k životu.“ Většina zábavných žánrů zůstává ke škodě věci mimo souvislou recenzní pozornost, která by se pokoušela zábavnost a pokleslost odlišovat.

Rozhodně by si zasloužilo pravidelnější pozornost Kabaretní a šantánové c. k. divadlo Pluto v Plzni. Své první hosty uvítalo 26. dubna 1999 v Lochotínském pavilonku, před několika lety nalezlo scénu v doubraveckém Centru. Na nepřízeň diváků si stěžovat nemusí. V Plzni na výraznější tradici nemohlo navazovat, i když nouze o talenty tu nepanovala. Tak v letech 1962 až 1964 v rekonstruovaném sále Alfa začínali v kabaretu Marta Kubišová i Václav Neckář a s nimi spolupracovali Josef Koenigsmark a Zbyněk Kovanda. Několik měsíců na přelomu let 1969 až 1970 se pokusil tradici v Alfě obnovit J. Koenigsmark, ale pro normalizaci byli on i žánr nepřijatelní.

Rigorózní pohled může Plutu vytýkat přehrávání, zjednodušování, zkratkové spoje. Jenže žánr kabaretu právě tohle potřebuje, není divadlem, svou tradicí již přesahuje století. Princip montáže žánrů – skečí, šansonů, parodií, scének, pantomimy atd. – a nutnost improvizace, extemporování, aktualizace dává kabaretu podobu bezprostřednosti dotváření a nedefinitivnosti. Pluto má štěstí, že jeho základní soubor tvoří jak osobnosti s hereckou zkušeností v kamenném divadle (Jindřiška Crhová, Pavel Kikinčuk, Antonín Kaška, Přemysl Kubišta), tak osobnosti s živelným talentem, chutí i muzikantskou vervou. Jeho repertoár se představuje s komediemi Miroslava Horníčka Dva muži v šachu, Oldřicha Dudka Lucerna Zeleného Rudolfa a Namydlené historky i s kabaretními večery soudniček Františka Němce, se Švejkyjádami, Hašlerkyjádami, s Letem světem kabaretem, s Uzlovinami (večer se sexuologem Radimem Uzlem), Hromem do putyk…

V Plzni zaplňuje Pluto citelnou mezeru v okruhu zábavy. Přitom pod vedením „principálky“ J. Crhové se tu navazuje na tradici posledních desetiletí mocnářství a první republiky. C. k. kabaret dovede udržet míru vkusu, zaznívá odtud atmosféra starosvětskosti, soudobost sem nevpadá nevkusem, získává se komunikující divák. Jeviště nehýří experimenty, překvapuje inteligentní improvizací, přesně dávkovanými charakteristickými detaily. Herci baví diváka i sebe. Jazykový projev, daný i takovým zásadním detailem, jako je artikulace, jistota zvládání omezeného prostoru jeviště, přesahy do hlediště, bezprostřednost, nekřečovitost, dokonalé proměny postav dovádějí představení k úrovni kabaretního žánru. Ta ovšem začíná zavazovat. Již tu jde o inteligentní zábavu, nikoli o bezduchou „srandu“.