Orfea získá Stázka Šourová

Ocenění, jež je určeno plzeňským studentům významně reprezentujícím Plzeň v oblasti klasické hudby, bude předáno už tradičně na slavnostním plese nadace. Ve velkém sále plzeňské Měšťanské besedy bude však během pátečního večera udělena nejen hlavní cena, ale z rozhodnutí odborné poroty a správní rady nadace dojde i na dvě mimořádná ocenění. Teprve čtrnáctiletá klavíristka Michaela Augustinová, žačka Základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Plzni, zvítězila v loňském roce v Mezinárodní smetanovské soutěži i v soutěži Prague Junior Note. Symfonický orchestr Konzervatoře Plzeň získá mimořádné ocenění za vynikající reprezentaci města v rámci oficiální návštěvy zástupců Plzně a Plzeňského kraje ve Vatikánu s provedením České mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Nositelka hlavní ceny Plzeňský Orfeus, třiatřicetiletá Stázka Šourová, vybojovala v roce 2010 dlouhou řadu ocenění v soutěžích a na festivalech, mnoho úspěchů sklidila se sborem Canticorum a výrazně se podílela na uspořádání 2. ročníku přehlídky Plzeňské notování. V letošním školním roce završuje studium sbormistrovství na katedře hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity.

Můžete vyučovat na střední škole. Budete učit také zpěv a hudební výchovu, nebo se chcete soustředit výhradně na sbormistrovství?
V ideálním případě bych se chtěla věnovat výhradně sbormistrovské činnosti, ale momentálně to nevidím jako příliš reálné. Soukromě již učím několik žáků populární zpěv a chtěla bych v tom i pokračovat. Tento žánr vyžaduje naprosto odlišný způsob zpěvu, techniku, výrazové prostředky a v neposlední řadě i práci s mikrofonem. Jedná se tedy o styl zpěvu, který se na klasických hudebních školách nevyučuje. Pokud dostanu někde možnost vyučovat i hudební výchovu, budu velmi ráda, neboť získám přímo možnost ovlivnit vztah žáků k hudbě, a není podstatné, zda se jí budou dále profesionálně věnovat. Hudba je každodenní součástí našeho života a je na učitelích, zda žákovi ukážou i jinou cestu než jen pasivní přijímání.

Kam byste si přála dovést sbor Canticorum, jehož úroveň se pod vaším vedením stále zvyšuje?
Děkuji. Mým dlouhodobým cílem je především motivovat jednotlivé členy ke zdokonalování se v hlasové kultuře. To napomůže k vyšší zvukové kvalitě celého sboru. Prostor ke zdokonalování dále vidím například v interpretační zdatnosti, zejména v ukotvení intonace a precizním zvládnutí rytmiky. Na klasických skladbách sbor roste a rozhodně bych chtěla Canticorum dovést k provedení těch skladeb, které jsou pro jiné amatérské sbory příliš náročné a mnohdy nedosažitelné.

Nedokáže ocenit tyto záměry a cíle jen hudební odborník? Zpíváte přece pro každého posluchače…
Právě. Dalším mým přáním je ukázat širší laické veřejnosti, že koncert sborového tělesa nemusí být jen záležitostí úzkého kruhu poučených posluchačů. Lidé se u něj můžou bavit stejně jako u Pink či Robbieho Williamse. Odkazuji například na slovinský pop sbor Perpetuum Jazzile, od kterého v poslední době Canticorum hodně čerpá. S naším sborem úzce spolupracuje beatboxová skupina BeatBox Company, jež společné koncerty velmi obohatila. Co se týče populární hudby, chtěla bych právě v tomto duchu pokračovat i dále.

Měla jste štěstí na učitele?
Určitě. Nejdříve bych chtěla uvést dva své učitele ze Základní umělecké školy v Třemošné. A sice ráznou, někdy až nekompromisní a přitom laskavou i obětavou Jaroslavu Zamrazilovou–Hermanovou, dále rovněž nekompromisního a zároveň otcovsky citlivého pedagoga Miroslava Nováka. Od počátku mého studia sbormistrovství na Západočeské univerzitě mě vede docent Zdeněk Vimr. A to je moje další štěstí.

V čem vám nejvíce pomohl?
Obětavě se mi věnuje i mimo studijní plán, je mi vždy nápomocen a kdykoliv jsem u něj našla otevřené dveře ke konzultaci. Jeho zkušenosti a rady, které ochotně předává svým studentům, jsou pro moji činnost neocenitelné. Musím říct, že i všichni ostatní pedagogové na katedře hudební kultury mně vycházeli během studia maximálně vstříc, a to opět často i nad rámec svých pracovních povinností. Mám pocit, že na této katedře nikdo svoji práci nebere jako povinnost, ale spíš jako poslání. Vlastně mě mrzí, že jsem už v posledním ročníku.

Máte podobné štěstí i na spolupracovníky?
Zde mě napadají především Eva Vimrová a Marcela Šestáková. Bez jejich profesionálního klavírního doprovodu bychom některé koncerty Canticora ani nemohli realizovat.