Stejné jméno jako celá výstava nese i jedno z děl, které pro ni, stejně jako několik dalších, v poslední době vzniklo. Je také na obálce čerstvě vydané knihy, na níž se podílela i Západočeská galerie v Plzni. „Hozená rukavice znamená výzvu. Líbí se mi ta představa, že jako autor uceleného díla ji hodím doprostřed galerie, a kdokoliv z návštěvníků ji může zvednout a přijmout tak mou výzvu k dialogu o tom, jak já chápu umění,“ komentuje Cihlář ústřední motiv. „Těším se, že podivný název i podivné zátiší vyvolá v lidech otázky a přijdou se podívat,“ věří grafik.

Na výstavě jsou k vidění díla, která vznikají už od roku 1964, některá i s předlohami. „U všech jsou uvedená data, kdy vznikala, ale ta nejstarší snad návštěvník pozná sám, přece jen jsem se za ty roky posunul,“ usmívá se autor, který vedle grafik vystavuje také koláže, kresby, fotografie a deníky z cest po Kubě a Japonsku a ilustrace pro Lidové noviny. „Některá témata se ilustrovala opravdu těžko, například šedá ekonomika,“ pokračuje.

Nejvíce jsou však zastoupena zátiší, která od osmdesátých let tvoří autor technikou linorytu. Nejprve pomocí barevných matric, později začaly vznikat linoryty černobílé, kolorované anilínovými barvami. „Když bych dělal portrét, bude toho člověka znát třeba jen pár lidí a nikdo nedokáže posoudit, jestli se mi podařil, nebo ne. Když udělám zátiší s plyšovou hračkou, autíčkem, lidi to znají a mohou posoudit, zda se mi to povedlo,“ vysvětluje Cihlář.

Pojem zátiší je pro něj hodně široký, vnímá jej i jako chvíli, kdy se může ponořit do práce a nevnímat čas. „To je neuvěřitelný okamžik. Ztiším se a tvorba, která v tu chvíli vzniká, má atributy zátiší. Proto tady mám i koláže, protože lepit k sobě malinké kousky papíru nejde v nějakém hektickém prostředí, kde vám pořád zvoní telefon. I ty tedy se pojmem zátiší souvisí,“ říká jednašedesátiletý grafik, který vytvořil i několik známek a originální linorytovou image pražské zoo

Při tvorbě zátiší, jež je v poslední době opomíjené, používá při svém širokém tematickém záběru věci ze života. Od letitých předmětů z dětství až po zboží ze sexshopů. Těm je na výstavě věnovaná jedna místnost, která jí dodává příchuť dekadence. „Tyto věci ztvárňuji s velkým zájmem. Když je totiž vytrhnete ze sexshopu a položíte je na stůl, je z nich zvláštní intimní věc. A zátiší by intimní být mělo. Zátiší s melounem viděli lidé tuny, ale když spatří pouta, tak se zastaví a možná si všimnou, jak je to udělané. Téma, na jaké není zvyklý, diváka zaskočí. A o to mi jde, aby cokoliv, co udělám, nezůstalo bez odezvy. Kdyby návštěvník výstavy tuhle moji hozenou rukavici nesebral ze země a nic to v něm nevyvolalo, tak je to vyhozený čas. Věci dělám tak, aby byly diskutabilní a ta růžová místnost na výstavě diskutabilní je. Ale není to nic špatného,“ uzavírá Cihlář.

K výstavě je připraven také doprovodný program, už 22. února se od 17 hodin koná komentovaná prohlídka s Michalem Cihlářem.

Michal Cihlář se narodil 16. září 1960 v Praze. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1981–1987), ateliér knižní kultury a písma (prof. Milan Hegar, doc. Jan Solpera). Od roku 1987 pracuje ve svobodném povolání v oborech volná a užitá grafika, ilustrace, koláž a fotografie. Je autorem čtyř poštovních známek. Barevnému linorytu se systematicky věnuje od roku 1981. Roku 1989 inicioval s fotografem Rudo Prekopem vznik Muzea moderního umění Andyho Warhola v Medzilaborcích a podílel se i na jeho výtvarné podobě. Na přelomu tisíciletí svými linoryty vytvořil také originální linorytové image pražské zoo. Graficky upravil a ilustroval více než osmdesát knih, které vznikly zejména ve spolupráci s nakladatelstvími Odeon, Argo, Labyrint, Paseka a Gallery. Za svůj přínos na poli volné a užité grafiky obdržel přesně před dvaceti lety prestižní Cenu Vladimíra Boudníka. (zdroj: ZČG)