„Nejdříve mě namaskovali, pak mi Maria řekla ten text, třeba dvakrát se to vyzkoušelo a jelo se na ostro. A tak to šlo pořád,“ takhle jednoduše popsala natáčení filmu Kdopak by se vlka bál jeho dětská hvězda Dorotka Dědková.
Před filmovou kamerou se objevila poprvé. Prý není typ, který by v kolektivu nějak šaškoval nebo se předváděl. Hraní ve filmu ale brala jako něco úplně normálního. Snímek si pohrává s motivy z Červené Karkulky. Na otázku, jakou pohádku má nejraději, Dorotka odpověděla: „To nemůžu úplně posoudit, znám jich hodně. Nejraději mám ale spíše pohádky, které nejsou z Čech. Něco jako třeba Garfield,“ říká.
Režisérka filmu Maria Procházková je na plzeňském festivalu Finále už po šesté. „Mám ho ráda, jezdím sem, i když zrovna nepředstavuji žádný svůj film. Finále jsem navštěvovala už na studiích. Navíc mám v Plzni příbuzné,“ svěřuje se Procházková. Ve středu si nenechala ujít film Anglické jahody. „Těším se na ně hlavně proto, že hudbu k nim částečně dělal Tomáš Klus a na toho hodně trpím,“ směje se.
Snímek Kdopak by se vlka bál, který se divákům festivalu v Plzni představil ve středu v podvečer, autorka charakterizuje takto: „Je to příběh o malé holčičce, která řeší svět kolem sebe. V její rodině se začne dít nějaká krize a ona to vnímá po svém. Důvod toho, co se děje, si vysvětluje tak, že její maminka je mimozemšťan,“
Režisérka se kromě hraných filmů věnuje i těm animovaným. Podle svých slov to ale příliš nerozlišuje. „Mám tendenci to propojovat. V animaci mi chybí lidské oči a tvář. U hraného filmu mi zase chybí možnost sáhnout doprostřed záběru a něco s ním udělat,“ dodává.
