Pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Ronalda Zollmana zazněla díla raného a vrcholného romantismu. Úvodem to byla předehra k opeře Euryanthe Carl Maria von Webera. Posluchačsky vděčné dílo zaujalo v pojetí Zollmana od prvních tónů a to zejména svou obrovskou dynamickou šíří. Následoval dramaturgický magnet koncertu. K interpretaci často uváděného Koncertu Es dur Franze Liszta byl přizván devětatřicetiletý Yiungdi Sun. Vítěz 7. ročníku mezinárodní soutěže Franze Liszta v Utrechtu podal naprosto fantastický výkon. Jeho mimořádně uvolněný hrací aparát mu dovolil dílo a jeho technicky náročná místa nejen dokonale zvládnout, ale bylo evidentně vidět, s jakým nadhledem se postavil k samotné výstavbě díla a maximálnímu sólistickému vyznění svého partu.

Zaujala i nesmírná zvuková plasticita jeho hry, dovedená do extrému také v nádherně provedeném přídavku, Brahmsově Intermezzu č. 2 op. 118 Johanessa Brahmse. Zatímco podobné výkony od asijských pianistů jsme zvyklí vídat zejména tehdy, absolvují-li své studium na evropských univerzitách, Yiundi je absolventem konzervatoře v Šanghaji. Spolupráce dirigenta se sólistou byla příkladná, Zollman nechal part orchestru vyznít v celé jeho instrumentační bohatosti a orchestr podal i zde znamenitý výkon. Po přestávce zařazená Symfonie d moll č. 4, která je pozoruhodná tím, že její jednotlivé věty na sebe bez přestávek navazují vyzněla v podání Plzeňské filharmonie svěže, v naprosté nástrojové souhře všech skupin. Snad jen vyznění míst se spodní dynamikou mohl šéfdirigent Zollman věnovat ještě více pozornosti, nicméně koncepce uchopení díla byla promyšlená výborně. Pro hráče bylo jistě příjemné, že mohli vzhledem k okolním vysokým teplotám na tomto koncertě pracovat v košilích s rozhalenkami namísto obligátních fraků…

Petr Novák