Masné krámy představujíí Lindauerův příběh

Plzeňský rodák Gottfried Lindauer (1839–1926) už během studia na akademii ve Vídní působil v malířské dílně Carla Johanna Hemerleina, v pozdější době, kdy se někdy od poloviny 60. let 19. století usadil v Plzni, přestal mít s nástupem portrétní fotografie dostatek pracovních zakázek, a tak odešel roku 1874 na Nový Zéland. Především díky jeho portrétům předních maorských osobností je zde vnímán jako jeden z nejrespektovanějších malířů koloniálního období a jeho dílo je součástí národního kulturního pokladu.

V květnu se Gottfried Lindauer prostřednictvím svého díla symbolicky vrací do rodného města a jeho návrat bude velkolepý. Západočeská galerie (ZČG) v Plzni ve svém dosud nejrozsáhlejším a nejdražším projektu představí dílo Gottfrieda Lindauera v takovém rozsahu, v jakém dosud nebylo světu ukázáno. „Výstava je retrospektivní, takže společně uvedeme evropskou část Lindauerovy tvorby i jeho dílo, které vytvořil na Novém Zélandu," uvádí Roman Musil, ředitel ZČG, který tuto rozsáhlou výstavu již čtyři roky připravuje.

Souhlas k výstavě dali Maorové

Jedním z důvodů, proč je výstava mimořádná a proč její příprava trvala tak dlouho, byla jednání, která ZČG vedla. Gottfried Lindauer totiž proslul jako malíř portrétů novozélandských Maorů. Nejpočetnější a nejkvalitnější kolekci těchto obrazů schraňuje Auckland Art Gallery. Sbírka je považována za novozélandský národní poklad a o tom, jak s ní bude naloženo, rozhoduje tak zvaná Haerewa, což je správní rada galerie složená ze zástupců jednotlivých maorských kmenů. Před tuto radu Roman Musil předstoupil už v roce 2013 a přednesl jim žádost o zapůjčení děl, která dosud ještě nikdy do Evropy necestovala.

Haerewa dala k zapůjčení sbírky souhlas, a tak výstava s názvem Gottfried Lindauer (1839–1926). Plzeňský malíř novozélandských Maorů bude v Masných krámech veřejnosti přístupná od 6. května. K vidění na ní bude na osm desítek Lindauerových děl. Masné krámy budou pro tuto výstavu speciálně vybaveny do prostoru nakloněnými panely, na něž budou portréty Maorů připevněny. Návštěvníci výstavní síně tak budou mít pocit, že se na ně Maorové dívají. U každého obrazu bude text se životopisem portrétovaného.

Nejdražší projekt Západočeské galerie

Část portrétů Maorů do Plzně doputovala letecky z Berlína, kde byla vystavena v prestižní Alte Nationalgalerii. „Naše i berlínská výstava byly připravovány ve vzájemné součinnosti a i díky rozdělení plateb za dopravu a pojištění se nám podařilo trochu snížit náklady potřebné na plzeňskou výstavu," poznamenává Roman Musil, ale připomíná, že i tak je tato výstava nejdražším výstavním projektem ZČG. Náklady se vyšplhají k sedmi milionům korun. Velkou položku činí zmiňovaná doprava, neboť například přímo z Nového Zélandu byly do naší republiky dopraveny dva žánrové velkoformátové Lindauerovy obrazy, na nichž jsou zachyceny maorské rituály. Náklady na dopravu jsou vysoké i proto, že díla musí být přepravována ve speciálních klimatizovaných boxech. Další významnou položkou je pojištění obrazů či náklady na restaurování Lindauerových děl, která jsou ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni a také ve vlastnictví římskokatolické farnosti Valašské Klobouky.

„Lindauer v Plzni maloval portréty měšťanů, tvořil i ve Valašských Kloboukách, kde se v 60. letech minulého století podílel na výzdobě cyrilometodějské kaple," vysvětluje Roman Musil a připomíná, že kromě již zmíněných institucí budou obrazy na výstavu zapůjčeny také z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, které je součástí Národního muzea v Praze. Několik portrétů Maorů pak zapůjčí také Museum of New Zealend Te Papa Tongerewa ve Wellingtonu a další vystavená díla pocházejí ze soukromých sbírek.

K výstavě Gottfried Lindauer (1839–1926). Plzeňský malíř novozélandských Maorů bude vydán i stejnojmenný katalog, na jehož přípravě se pod vedením Romana Musila a Aleše Filipa po-dílel česko-novozélandský tým odborníků na Lindauerovo dílo.

Na financování výstavy se podílí společnost Plzeň 2015, neboť jde o jeden ze stěžejních bodů projektu Evropského hlavního města kultury. Přispěl také Plzeňský kraj, jež je zřizovatelem ZČG, město Plzeň i ministerstvo kultury.

Absolutní ticho

Každému otevření nové výstavy předchází samozřejmě vernisáž. Ty u Lindauerovy výstavy budou hned dvě; 4. a 5. května. Zúčastní se jich také Rhana Devenport, ředitelka Auckland Art Gallery, Ngahiraka Mason, kurátorka domorodého umění v Auckland Art Gallery, Elisabeth Ellis, předsedkyně Haerewy, Patu Hohepa, stařešina Haerewy a Rodney Harris, velvyslanec Nového Zélandu pro střední Evropu se sídlem v Berlíně. „Tentokrát proběhnou vernisáže za přísných opatření jen pro přesný počet zvaných hostů," upozorňuje ředitel galerie Roman Musil. „Slavnostní akty se totiž budou konat podle maorských zvyků a pravidel a musí při nich panovat absolutní klid, žádné cinkání skleniček či tiché povídání nepřichází v úvahu," vysvětluje a dodává, že stejný absolutní klid musí panovat při maorském obřadu Kawemate, neboli vítání mrtvých, jenž se bude konat v poledne v pondělí 4. května.

Výstava potrvá do 20. září.