Hostila totiž již 38. ročník festivalu Smetanovské dny. Šestým rokem je pořadatelem Plzeňské filharmonie a je to na dramaturgii festivalu opravdu znát. V režii původního pořadatele festivalu, jímž bylo Dominik centrum, byli zváni téměř výlučně čeští interpreti a mimohudební program se s výjimkami odvíjel jen v projekcích kina Beseda. Změna pořadatele prohloubila víceoborovost a multižánrovost, navíc s účastí zahraničních hostů.

Festival tradičně otevírá a uzavírá koncert velkého symfonického orchestru. Přestože třeba v minulosti byl hostem i MDR Sinfonieorchester z Lipska a letos se posluchači museli spokojit „jen“ s domácí Plzeňskou filharmonií, kvalita všech vystoupení místního orchestru zvedala publikum doslova ze židlí. Stalo se to již při zahajovacím koncertě, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany, Samozřejmě ihned vyvstane asociace s festivalem Pražské jaro, kam jsou každoročně zvána tělesa světového významu naší i zahraniční provenience. Plzeňské provedení bylo natolik povedené, že se proslýchá o zavedení tradice.

Sympózia, výstavy, divadelní představení, autorská čtení i ostatní hudební programy spojovala letos čtyři témata. Byly jimi „Pochopit vteřinu. Prožívání času v české kultuře 19. století”, „Bedřich Smetana a související odkazy“, „Vztah k Plzni a Plzeňskému kraji“, „Rok 2018 a slavná výročí“. Zaměříme-li se na hudební program festivalu, což čtenáře Hudebních rozhledů bude zajímat, můžeme vysledovat další linie – přizvání renomovaných českých i zahraničních umělců ke komorním recitálům (Karolina Janů s Karlem Vrtiškou, Kalliopé trio, Nikita Boriso Glebski se Stanislavem Gallinem, Alexander Ghindin, Les Foiles Francoises, nebo mladičká Petra Meisl), nahlédnutí do jiných žánrů (trio Jazz Erroll Garner z Francie, Flamenco – Koncert k poctě Paca de Lucía), tvůrčí dílny a představení pro děti, spolupráce se Západočeským hudebním centrem a uvedení nejnovějších děl všech generací západočeských skladatelů, stejně tak s plzeňskou Konzervatoří a ZUŠ, nebo uvedení opery soudobého skladatele Miroslava Kubičky.

Osobně jsem byl přítomen také houslovému recitálu mladého sólisty Moskevské filharmonie Nikity Boriso.Glebského Nemusím do detailu znát metodiku houslové hry, abych z jeho vystoupení (Brahms, Franck a virtuózní skladba Zimbalist) nepoznal typicky rusky vedenou nepřetržitou velkou frázi a melodickou linii s plným zvukem, nemluvě o technické dokonalosti. Tentýž umělec mladší generace se představil s orchestrem v Prokofjevově Koncertu č.2 pro housle g moll., jemuž předcházela Předehra na židovská témata stejného autora a v závěru zazněla Symfonie č.3 a moll „Skotská“ Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Nutno připomenout, že Prokofjevův houslový koncert se vyznačuje vyrovnaností podílu prokomponované orchestrální složky a sólového partu, takže virtuózní umění Boriso-Glebského výrazněji vyniklo až v přídavku. Ovšem souhra sólisty a orchestru v Houslovém koncertu byla příkladná. Plzeňskou filharmonii řídil belgický dirigent Ronald Zollman.

Jednomu z ústředních témat letošních Smetanovských dnů – 100 let od vzniku naší státnosti – svou promyšlenou dramaturgií odpovídal závěrečný symfonický koncert pod taktovkou Tomáše Braunera. Můj domov, op.62 Antonína Dvořáka nejvýmluvněji vyjadřuje skladatelův vztah k rodné zemi, neboť vzájemně propojuje a zpracovává motivy naší národní hymny a národní písně Na tom našem dvoře. Nosnější úvod večera si lze těžko představit. Před přestávkou se představil vynikající ruský pianista Alexander Ghindin, který po předchozím samostatném recitálu provedl s orchestrem náročný Druhý klavírní koncert Sergeje Rachmaninova v mužném dokonalém pojetí. Janáčkova Sinfonietta se slavnostními fanfárami v první a poslední větě je oslavou znovuzrození svobody 28.října 1918. Toto monumentální dílo, podtrženém skvělým výkonem orchestru, umocnilo završení letošního festivalu.

Petr Novák a Jana Benešová