Západočeská galerie (ZČG) v Plzni ve své výstavní síni „13“ zve právě v předvánočním čase na výstavu, jejíž název V oplatce jsi všecek tajně je veršem ze středověké Kunhutiny motlidby. Podtitul pak je Podoby eucharistického Krista ve vizuální kultuře.

Eucharistie je jedna ze základních součástí křesťanského kultu, při kterém se připomíná Poslední večeře Ježíše Krista přijímáním vína a chleba. „Právě eucharistická zbožnost se stala jedním z nejsilnějších impulzů pro vznik řady uměleckých děl,“ připomíná Petr Jindra, kurátor ZČG.

Na výstavě je prezentováno na pět desítek artefaktů. Zastoupena jsou díla malířská, sochařská i práce uměleckého řemesla. Přestože její těžiště spočívá zejména v exponátech z období pozdního středověku, instalaci významně doplňují vybraná díla z doby baroka i 20. století. Právě v českém umění minulého století toto téma pozoruhodně silně rezonovalo. Dokládají to práce například Františka Bílka, Jana Zrzavého, Bohuslava Reynka, Vojmíra Vokolka nebo Ivana Sobotky. Součástí expozice je i intervence současného umění v podobě videoinstalace Pavla Mrkuse.

Autoři rozdělili výstavu do čtyř tematických okruhů: Mše, Eucharistické alegorie a zázraky, Příběh Kristových pašijí a Kristovo tělo ve výtvarném umění.

Výstavu společně připravily kromě ZČG také Muzeum umění Olomouc, kde měla letos na jaře premiéru, Královská kanonie premenostrátů na Strahově, kam poputuje z Plzně. Podíleli se na ní také badatelé z Ústavu pro dějiny umění Univerzity Karlovy a Národního památkového ústavu.

Zastoupena jsou na i díla z plzeňského regionu, např. sousoší Oplakávání Krista z dílny Mistra Týnské kalvárie datováné do roku 1419, které bývalo v plzeňském kostele Všech svatých a nyní patří do sbírek Západočeského muzea v Plzni, nebo tabernákulum se dvěma relikviáři, které je ze želvoviny, slonoviny, zlaceného stříbra a skla. Vytvořeno bylo podle Santiniho návrhu pro Plaský klášter. „Vystavujeme i Zmrtvýchvstalého Krista z počátku 16. století z Horažďovic. Socha je ukázkou liturgické inscenační sochy, tedy sochy, s níž se při některých obřadech manipulovalo. Takovéto sochy proto mají závěsné háčky nebo klouby k pohybu končetin,“ upozorňuje Petr Jindra. Připomíná, že v minulosti byly tyto prvky likvidovány, v současnosti se při restaurování opět obnovují.