Koncert k životním výročím dvou významných plzeňských klavíristů Karla Friesla a Věry Müllerové uve– dla Plzeňská filharmonie. Oba umělce, kteří jsou v Plzni známí z mnoha vystoupení jako sólisté, citliví doprovazeči i jako členové komorních seskupení, přišlo do velkého sálu plzeňského společenského domu Peklo pozdravit mnoho jejich obdivovatelů. A publikum nebylo zklamané.

Koncert pro dva klavíry a orchestr W. A. Mozarta provedli interpreti ve vzájemně dokonalé souhře, ale dokázali přitom dobře spolupracovat i s orchestrem. Bylo možné obdivovat perfektní drobnou prstovou techniku i hluboké pochopení klasického odkazu. Obzvláště krásně vyzněly kadence určené oběma nástrojům. Po nadšeném potlesku se sólisté rozhodli pro přídavek ve formě další Mozartovy skladby pro klavír na čtyři ruce. Společné vystoupení zakončili čtvrtým Slovanským tancem Antonína Dvořáka v originálním znění.

V úvodu večera vystoupila Plzeňská filharmonie za řízení dirigenta Hynka Farkače s první řadou Dvořákových Slovanských tanců, kterou jsme krátce předtím slyšeli v jejím provedení pod taktovkou Jiřího Maláta. Pro orchestr bylo jistě obtížné přizpůsobit se požadavkům jiného dirigenta, což se zejména na počátku koncertu odrazilo v souhře rychlých ploch tanců. Hynek Farkač, který dirigoval zpaměti, řídil snad až příliš velkými, rozmáchlými gesty, jakoby určenými pro vnější efekt. Orchestr však na ně zejména v závěrech jednotlivých tanců pruž– ně reagoval, takže hudba vyzněla přesvědčivě, i když rychlá tempa byla někdy na úkor krásy. Tance se však bezesporu líbily nejen pro své známé hudební kvality, ale právě pro strhující, efektní provedení.