„Pro řeholníky to bylo velmi těžké. Bylo to násilí, s nímž se dalo těžko něco dělat. Museli se podrobit, protože proti vojenské síle nemohli nic zmoci. Představení klášterů byli navíc vězněni. Dostali vysoké tresty. Tyto zinscenované procesy osudné noci předcházely,“ říká plzeňský biskup František Radkovský. Včera v katedrále svatého Bartoloměje nechyběl na vernisáži výstavy, která je připomenutím Akce K a osudů lidí, jichž se dotkla.

Kláštery sloužily armádě i obchodníkům

V Plzni tehdy působili z mužských řádů dominikáni, františkáni a redemptoristé. V celé diecézi se nacházelo množství klášterů i dalších řádů. Osud objektů, které museli řeholníci opustit, byl ve většině případů velmi neradostný.

„Vyhnáni byli například premonstráti z Teplé. Klášter pak obsadila armáda a zdevastovala jej. Náprava stála a ještě bude stát stovky milionů korun. Nepředstavitelné škody se napáchaly i na nemovitém majetku. Třeba vzácné staré knihy vojáci házeli vidlemi na valník,“ popisuje neradostné události Radkovský.

Církevní majetek kromě armády využívaly státní statky nebo různé sociální ústavy nebo se objekty nechaly zpustnout. „Ale byly i další možnosti. Například moderní klášter redemptoristů v Karlových Varech se změnil na prodejnu nábytku a bazar. Kostel pak byl později vyhozen do vzduchu,“ doplňuje biskup.

V celé republice se akce týkala osmi set až dvanácti set objektů. „Cílem celé snahy režimu bylo některé duchovní obvinit z trestných činů a další zastrašit. Stát si chtěl církev přizpůsobit svým účelům,“ vysvětluje ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret. Tato aktivita vyvrcholila zabíráním klášterů.

Osudy lidí vystihují obrazy

Výstava s názvem Zpráva o Akci K bude v Plzni k vidění do desátého května. Skládá se ze čtrnácti železných stojanů, které mají podobu svícnu s korunou. V ní je umístěno vždy jedno zastavení unikátní křížové cesty malíře Michaila Ščigola.

„Bylo pro mě ctí vzít si na starost téměř nemožný úkol, výtvarně ztvárnit události, jež se tenkrát odehrály. Od začátku bylo jisté, že dílo bude mít podobu křížové cesty. Hlavní myšlenkou je to, že každý člověk prochází svým životem, myšleno především v době totality, podobně jako právě křížovou cestou. Cílem té cesty je dostat se až na konec a zůstat lidský, upřímný. Neselhat. Přestože vás čekají pády a zklamání,“ vysvětluje Ščigol.

Dílo má ukázat také emoční atmosféru celé doby. Co tehdy prožívali lidé, kteří museli kláštery opustit. „Ovzduší bylo plné strachu, stesku, ale také čekání na zázrak. Právě to drželo spoustu lidí nad vodou,“ dodává Ščigol.

Každé ze zastavení obsahuje také dobové dokumenty, které o akci informují.