Sobotní premiéra v plzeňském Komorním divadle však zaujala diváky poznáním, že tomu tak není. Podobný kousek se povedl zdejšímu činohernímu souboru také před rokem, kdy jiný španělský autor Lope de Vega s komedií Zahradníkův pes uspěl až překvapivě u diváků i kritiky a je na repertoáru dodnes. Nemůže být náhoda, že pod oběma inscenacemi je podepsán mladý režisér Martin Vokoun. Není pochyb, že Divadlo J. K. Tyla angažovalo v minulém roce talentovaného tvůrce.
„Je to text, který mě nenechává klidným a zároveň mě hladí po duši – a přesně v této rozdvojenosti je jeho síla a jedinečnost,“ vyjádřil se režisér před premiérou Jitřní paní. Svým nastudováním toto souvětí potvrdil a pro diváky připravil sledování napínavé detektivky. Současně a především však přesným vykreslením atmosféry Casonovy rodné Asturie vystihl básnivost hry, která má svou lyrikou, vášnivostí citů i stísněností prostředí asi nejblíž k dramatům dalšího Španěla – Federika Garcíi Lorky.
Pětadvacetiletý režisér měl tentokrát k dispozici vedle mladých herců i nejzkušenější členy plzeňské činohry, což znamenalo jistě pomoc i závazek. Výkony, které se vrývají do paměti, podaly o premiéře představitelky dvou klíčových postav – Štěpánka Křesťanová jako Poutnice a Monika Švábová v roli Matky, ale i všichni další. „Do domu, v němž Matka stále drží smutek za svou zmizelou dceru, přichází tajuplná Poutnice splnit poslání, které zná jen ona sama. V dramatických dialozích se postupně odkrývá, kým je a proč přišla,“ nastiňuje příběh Jitřní paní dramaturgyně Irena Hamzová Pulicarová. K jeho naplnění víc než zdárně přispěli v Plzni jak ostatní herci (Jana Kubátová, Kristýna Hlaváčková, Klára Kovaříková, Viktor Vrabec, Vilém Dubnička, Michal Štěrba), tak výtvarníci či choreograf. A jako profesionálové publikum přesvědčili také představitelé dětských rolí – Kristián Pokorný a Markéta Zindulková.
