Jan PřeučilHerec, dabér, lektor
● Narodil se 17. února 1937 v Pardubicích
● Roku 1960 absolvoval DAMU
● Byl v angažmá Divadla Na zábradlí (1960 – 1993)
● Ztvárnil stovky divadelních, filmových a televizních rolí
● Je ženatý s herečkou Evou Hruškovou

Divadelní léto pod Plzeňským nebem zahajuje letošní ročník už v zimě. Vstoupilo totiž do jubilejního 10. roku své existence, a tak si večírky v Papírně na Slovanech, na nichž se setkají tvůrci, herci a diváci, připomene svá první léta. Tento festival se v Plzni řadí mezi oblíbené kulturní akce. Navštívilo ho už na padesát tisíc diváků.

První setkání tvůrců s diváky se v kavárně Papírny koná zítra od 19 hod. a bude věnováno Donu Juanovi – první festivalové inscenaci z roku 2008. S diváky si přijedou povídat nejen její režisér Vilém Dubnička, jinak také umělecký šéf Divadelního léta, a představitel titulní role Viktor Limr, ale i herecký bard Jan Přeučil. V inscenaci Don Juan ztvárnil otce hlavního hrdiny a Vilém Dubnička o něm mluví jako o duchovním otci festivalu.

Prý jste ho ponoukal, aby v Plzni začal organizovat letní divadelní představení pod širým nebem…
Vzpomínám si na to… Už asi před patnácti lety jsme s Vilémem Dubničkou hráli na Letních shakespearovských slavnostech v Praze v inscenaci Mnoho povyku pro nic a tam jsme se spřátelili. Navíc jsme s mojí Evičkou (žena Jana Přeučila, herečka Eva Hrušková) často jezdili do plzeňského Divadla J. K. Tyla, protože tehdy byl jeho členem i můj nevlastní syn Zdeněk Rohlíček. Říkali jsme si, že je škoda, že takové město jako Plzeň – v podstatě centrum západních Čech – nemá podobnou akci jako Praha – tedy letní divadelní představení. A tak jsem občas Viléma popichoval, že by se do toho měl pustit. A on se spojil s řadou aktivních lidí a vzniklo Divadelní léto pod plzeňským nebem.

A Vilém Dubnička vás pak pozval ke spolupráci rolí otce Dona Juana…
Bylo to tehdy takové rozechvění, protože se nevědělo, jak to dopadne a jak Plzeň a její okolí takovou akci přijme. Inscenace se povedla. A navíc se ukázalo, že Divadelní léto pod Plzeňským nebem je vlastně letní společenskou událostí, že poprvé se v Plzni děje ještě něco jiného. A tak se první ročník s Donem Juanem stal odrazovým můstkem.

V té hře dostal roli i váš nevlastní syn Zdeněk Rohlíček…
My jsme už určité společné herecké zkušenosti měli, a to hlavně z Českého rozhlasu a zrovna v Plzni, kde jsme natáčeli rozhlasové hry pod vedením režiséra Miroslava Buriánka. Pro mě však byl Don Juan zajímavý z jiného důvodu. Mám jej spojeného se začátkem své kariéry. Ještě jako student DAMU jsem v roce 1958 statoval v této hře v tehdejším Tylově divadle (dnes Stavovské a je součástí Národního divadla v Praze). Inscenaci tehdy režíroval Jaromír Pleskot a otce hrál František Smolík, Dona Juana Otomar Krejča a sluhu Sganarela Bohouš Záhorský. Byla to tehdy velmi slavná inscenace a pro mě mě velký zážitek.

Pak jste ještě v Plzni ztvárnil kardinála Richelieua ve Třech mušketýrech, které zdramatizoval a režíroval také Vilém Dubnička. Jak jste se s týmem Divadelního léta cítil?
Skvěle. Postupem času se celý umělecko-technický tým vypracoval na velmi profesionální úroveň. A vůbec se v Plzni cítím dobře. Vzpomínám si, že když jsme dělali Tři mušketýry, byl jsem ubytován v hotelu Slovan. Do kostýmu kardinála Richelieua jsem se převlékal už na pokoji a přes centru Plzně jsem šel ke katedrále sv. Bartoloměje. Lidé se zastavovali a divili, jaký církevní hodnostář se to prochází po městě. Občas se někdo i pokřižoval, občas se se mnou někdo vyfotil. Plzeň mám rád. Má neopakovatelnou atmosféru a pro mě je to brána do západní Evropy, protože když jsme kdysi dávno s mou první paní dostali povolení vyjet do západního Německa, tak jsme před cestou za hranice přespali právě v Plzni.

Viděl jste všechna představení Divadelního léta. Jak se vám líbí jeho dramaturgie?
Dramaturgický plán, který vznikl, je velmi zajímavý a pestrý – byla to dobrá nabídka. Určitě byl velmi zajímavou inscenací Revizor z roku 2009 i Král jelenem, o rok později. I toho jsme kdysi hráli v Divadle Na zábradlí. Myslím, že si divák má z čeho vybírat a na rozdíl od Prahy se repertoár nezaměřuje pouze na Shakespeara. Důležité podle mě je to, že jde o letní kulturně-společenskou událost. Lidé odejdou od televizí, z koupališť, ze zahrádek… Hezky se obléknou a stráví letní večer na představení, na němž vidí herce známé z televize i herce ze svého města. Prožijí krásné příběhy umocněné pěkným českým textem. Právě ten živý kontakt mezi hledištěm a jevištěm, jenž se odehrává v historickém centru města, je moc důležitý.

Vy se ve čtvrtek 26. ledna setkáte s diváky Divadelního léta v Papírně. Jak bude večírek probíhat?
Myslím, že je to od celého týmu Divadelního léta velmi dobrý nápad, jak si výročí připomenout. Přijedu i se synátorem Zdeňkem Rohlíčkem. Měl by se pouštět záznam představení Dona Juana. Bude možnost ho zastatovat, abychom mohli okomentovat to, co se tam tehdy dělo. Přijede i Viktor Limr, představitel hlavní ro-le. Budeme určitě vzpomínat a snad to bude i dobrá propagace dalšího ročníku.

Dovolím si připomenout, že v únoru oslavíte osmdesátku. Kdo vás vidí hrát, nemůže si nevšimnout, že jste ve skvělé fyzické kondici…
Považuji to za hereckou povinnost, za součást své profese. Musím být v kondici nejen fyzické ale i psychické, abych mohl, jak já říkám, ve vrcholném věku, zahrát určité herecké úkoly, které přede mnou jsou a na něž se těším. Jsem velkým vyznavačem plavání. Jakmile mám čas, tak si chodím zaplavat do svého oblíbeného Podolí. Cvičím každé ráno pět Tibeťanů. Chodím na rehabilitace. Udržovat se prostě musím třeba i proto, že my s Evičkou jezdíme hrát dětem s naším loutkovým divadlem a i tato představení musí být na profesionální úrovni. A nedávno mě potěšilo, že UNESCO vzalo pod svou ochranu české loutkářství.