Jako operní režisérka působila Inge Švandová–Koutecká v Plzni v letech 1971 – 1990 a poté zde ještě v roce 1992 a 1993 hostovala jako režisérka i kostýmní výtvarnice. „Mohu říci, že jsem v Plzni prožila hodně příjemných věcí, ale nebylo to pokaždé jen v rytmu líbezné Smetanovy Plzeňské polky. Poznala jsem zde řadu přátel: manželé Štěpánovy, Zdeňka Jankovského a jeho choť Martu Cihelníkovou, Libuši Neubarthovou i Ivu Malinovou," vzpomíná na své plzeňské angažmá umělkyně. Více se pamětníci i divadelní fanouškové mohou dočíst v knize s názvem Můj život s operou, kterou napsal Jan Vaněček a jež vyšla na sklonku minulého roku v Českém Krumlově, v němž autor i operní režisérka žijí.

V knize o režisérce a její tvorbě hovoří také ti, do jejichž životů profesně i přátelsky vstoupila. „Ráda vzpomínám na plzeňskou éru. Potkala jsem tam třeba Inge Švandovou-Kouteckou, která byla vynikající režisérkou a dala mi velkou hereckou průpravu. Její práce si dodnes velice vážím," uvádí například již zmiňovaná Eva Urbanová.

Za jeden ze svých vrcholů režijní práce na plzeňské operní scéně považuje Inge Švandová uvedení opery Daisi (Soumrak), dílo gruzínského skladatele Zacharije Paliašvilliho, který pro Gruzínce znamená to, co pro nás Smetana. Premiéra byla 26. dubna 1975. Poslední plzeňskou inscenací (1993), kterou vytvořila už jako host, byla Janáčkova Její pastorkyňa.