Jedinečnou sbírku indonéských loutek zvaných wayang golek získala česká teatroložka Jana Wolfová před dvaceti lety. Teď je vystavuje v mázhauzu plzeňské radnice v rámci expozice, která je předzvěstí tradičního festivalu Skupova Plzeň. Je to poprvé, co jsou loutky v takovém rozsahu představeny veřejnosti.

„Sbírka ještě nikdy nebyla v nějakém větším měřítku vystavena. Loutky běžně ukazuji především například studentům, kteří přijdou k nám do tanečního studia, kde vyučuji indonéské tance a divadlo,” říká Jana Wolfová. To, že figury nejsou někde trvale vystaveny má svůj důvod. „Kdysi jsem je nabídla Náprstkovu muzeu. Sbírka jim přišla cenná a unikátní, ale zároveň řekli, že nedokáží zajistit vhodné podmínky na její vystavení. Pokud by loutky měly být někde umístěny dlouhodobě, potřebovaly by určitou stabilní vlhkost vzduchu, navíc na světle by se mohla vyšisovat batika na jejich oblečení. Takže je mám uložené ve speciální krabici, kde se udržuje stabilní klima,” vysvětluje s tím, že krátkodobá výstava není problém. Do Plzně sbírku zapůjčila především proto, že jedním z témat letošního ročníku Skupovy Plzně je právě indonéské loutkářství. Na západ Čech by z této země dokonce měla přijet loutkoherecká skupina. „Ředitele Divadla Alfa Jakuba Horu napadlo, že by bylo fajn téhle příležitost využít a loutky konečně ukázat veřejnosti. Přijedou sem dalangové, loutkovodiči, kteří jsou schopni s nimi i zahrát. Takže diváci je budou moci vidět přímo v akci. Nápad se mi moc líbil, a tak jsme se dohodli, že spojíme představení s výstavou,” dodává Wolfová.

Sbírka obsahuje celkem 88 kusů. Plzeňská expozice jich ukáže 35. „Vystavit je všechny najednou by bylo obrovsky náročné. Jsem ale ráda, že mohu prezentovat alespoň jejich část,” doplňuje teatroložka, s tím, že loutky nejsou unikátní svým stářím, podle odhadů, je jim 100 až 150 let, díky komplexnosti, kterou kolekce oplývá. „Jsou někde i starší, třeba v Holandsku, ale mají tam jednu nebo dvě. Nikde jinde v Evropě není kompletní kolekce loutek, s nimiž se dají sehrát slavné eposy Mahábhárata a Rámájana, jen v Čechách. Návštěvník si tak může udělat představu o tom, jak jednotlivé postavy vypadají,” podotýká Wolfová. Ta v Indonésii dva roky studovala divadlo a tanec. „Působila jsem na Bali, kde se provozuje stínové divadlo. Mám tedy i kolekci stínových loutek, které dělal přímo pro mě můj učitel. Navštívila jsem spoustu loutkářských dílen nejenom na Bali, ale také na Jávě,” vypráví. Tehdy ji oslovil majitel jedné z dílen a řekl, že na půdě má sbírku loutek. Wayang golek bývají podle tradice pohřbeny spolu s majitelem, pokud se některý z jeho dědiců této tradici také nevěnuje. Je naprosto výjimečné, aby se loutky dostali mimo rodinu dalanga. Každopádně toto umění je spjaté téměř výhradně se Západní Jávou.

Folklorní festival CIOFF Plzeň 2023
Na folklorním festivalu v Plzni budou k vidění i aztécké tance

Jak se zmíněná kolekce dostala do podkroví loutkářské dílny ve městě Yogjakarta ve Střední Jávě, už nikdo neví. „Někdy se stává, že loutkář svého následovníka jakoby adoptuje, protože v něm vidí vlohy pro hraní s loutkami. Takže pravděpodobně tímto způsobem se sem sbírka dostala. Asi 50 let ležela na půdě, protože v této oblasti k wayang golek vztah příliš nemají, provozují spíše to stínové divadlo. Na mě viděli zájem o to, že bych chtěla loutky prezentovat v Evropě. Když jsem po dvou letech končila studium, dohodli jsme se, že mi kolekci dají,” vzpomíná Jana Wolfová. Musela tehdy slíbit, že bude o loutkách šířit v Evropě co největší povědomí a kolekci nikdy nerozprodá tak, aby její unikátní ucelenost zůstala zachována. „Co jsem slíbila, to dodržuji,” dodává s úsměvem. Loutky prezentuje studentům a zájemcům o divadlo a nikdy by je neprodala. Na výrobu wayang golek se používá převážně dřevo z chlebovníku. „Je měkké, ale zároveň pevné, takže se používá na výrobu loutek i masek. Co se týče oblečení, to je z bavlny zdobené technikou malování horkým voskem, což je tradiční indonéská batika,” prozrazuje. Výstava bude na radnici k vidění do 21. června.