Publiku to oznámil ředitel Divadla J. K. Tyla Jan Burian. Šéf souboru Pavlovský se tak ve středu večer na jevišti Velkého divadla v Plzni převtělil hned ve dvě postavy z Jiráskovy Lucerny. Vodník Ivan je jeho rolí, ale hrát současně i postavu vrchního byl nejspíš nejkurióznější záskok v jeho kariéře.

„Dobrodružný záskok jsem už kdysi zažil. Tuším za Jaroslava Choce jsem hrál dokonce tak narychlo, že pro mne museli přijet domů autem. Tentokrát jsem byl alespoň v divadle a hru znal. Naštěstí jsme se záhy dozvěděli, že se Zdeňkem Muchou není nic vážného, a při vědomí toho to byl příjemný zážitek,“ shrnul ještě čerstvé dojmy Pavlovský, který loni oslavil pětašedesátiny. „Zvládnout tak odlišné postavy byl hezký pocit. Člověk nemá v takové chvíli co ztratit a jen si připomíná děsivé herecké sny – jste na jevišti a nic nevíte. Lucernu sice znám, vodník a vrchní se nikdy nepotkají, ale bezprostředně navazují na sebe, takže převleky musely být bleskové a garderoba neustále v pohotovosti. A bez textu v ruce bych vrchního neodehrál, i když jsem se alespoň začátek a konec stačil naučit zpaměti,“ uvedl.

„Pan Pavlovský se obou rolí zhostil skvěle a nechyběly ani úsměvné scénky, při kterých se bavili jak diváci, tak i samotní herci. Pěkné bylo i to, že na závěr představení, při děkovačce, předal pan ředitel herci osobně dárek,“ vyjádřila své pocity mladá divačka Anička Svobodová.

„Představitele vrchního Zdeňka Muchu postihl náhlý kolaps související s následky operačního zákroku před dvěma lety. Přivolaná pohotovost jej zcela nekompromisně a okamžitě odvezla do fakultní nemocnice, ale po nezbytných vyšetřeních byl již propuštěn domů,“ sdělila mluvčí Divadla J. K. Tyla v Plzni Eva Ichová.

„Akutní problém už odezněl, takže jsem plný optimismu a těším se hned na několik setkání s diváky ještě v tomto týdnu. Celou tu lapálii beru jako výstrahu, že si musím zdraví vážit a více pro něj dělat,“ řekl včera sám Zdeněk Mucha. V neděli by měl vystoupit dokonce dvakrát – odpoledne ve hře Portugálie a večer opět v Lucerně.

„Hrál jsem s textem v ruce, ale i s tím se dá pracovat! Třeba brýle jsem si vypůjčil přímo na jevišti od představitele dvořana Tomáše Stolaříka. Právě takové, se svou neopakovatelnou vůní, je divadlo. Myslím, že publikum má rádo i podobné neočekávané situace, pokud ví, co se děje. Bavilo se spolu s námi,“ připomíná si Pavel Pavlovský už s odstupem napínavou i zábavnou středeční Lucernu. „Především se však v takové chvíli projeví duch divadla – zda soubor táhne za onen jeden provaz. Kdyby nebyli všichni kolegové ohromní, nemohli jsme Lucernu divákům odehrát. Ukázalo se, že takový soubor Divadlo J. K. Tyla v Plzni má. To považuji za nejcennější,“ zdůrazňuje.