„Knížka nabízí příběhy, které jsem nabrala za čtyřicet let práce v plzeňské fakultní nemocnici. Většinu z nich jsem i sepsala. Některé z nich jsem sama zažila, jiné znám jenom z vyprávění,“ konstatuje. Jako příklad uvádí trapasy, které se staly při velkých vizitách. „Lidi měli například potřebu se smát ve chvílích, kdy to nebylo zrovna vhodné,“ pokračuje Emmerová.
Veselé příhody z nemocnice
„Chtěla jsem přiblížit skutečné prostředí nemocnice, kde jsou nejen zodpovědní lékaři a sestry, ale vzniká tu i řada přátelských vztahů. A z těch někdy vyplývají i humorné historky,“ vysvětluje hejtmanka. Právě ty prý nemocniční prostředí zlidšťují a zpestřují.
Většínu dílka tvoří veselé příhody. Těch smutnějších tam je jen pomálu. Kromě skutečných příběhů se objevují i jakési lékařské legendy. Některé z nich se podle Emmerové po nemocnici tradují dlouhá léta a nikdo už vlastně neví, jestli se opravdu staly.
Další kniha bude možná následovat
Přestože se Emmerová již delší dobu pohybuje v politice, z tohoto prostředí v knize příliš anekdot nenajdete. „Tam je těch humorných historek hodně málo. Ale přeci jenom se mi tam některé vešly. Ale není všem dnům konec,“ směje se.
K vydání knihy ji inspirov lo dílo docenta Petra Bartůňka Smích z poslucháren. „Když jsem jej přečetla, řekla jsem si, že někdy musím vytvořit něco podobného,“ dodává hejtmanka. A vypadá to, že to nebude poslední podobně laděná kniha, kterou napíše. „Historek máme s kolegy v zásobě opravdu dost. Ráda bych v budoucnu přidala další příběhy,“ slibuje.
Často se jí prý stává, že na různých oslavách jí kolegové prosí, aby některou z historek přidala k dobru. „Říkají třeba: ´Dej tu o tom jezevci nebo pověz tu o arciděkanovi´.“
Na křtu knihy se objevila řada hejtmančiných bývalých kolegů. Byl mezi nimi například František Stožický.
