Potrvá do 22. dubna a už zvěstuje příchod každoročních oslav osvobození Plzně americkou armádou. Název výstavy zní Přesuny obyvatel způsobené 2. světovou válkou a jak dokládá historie, západní Čechy patřily v tehdejší Československé republice k oblastem z nejzasaženějších.

Útěky do Čech

„Výstava začíná útěkem odpůrců nacismu z Německa do Československa. Na jejím začátku je připomenuto zavraždění německého emigranta profesora Theodora Lessinga, a to nacistickými agenty 31. srpna 1933 v Mariánských Lázních,“ popisuje prolog expozice její autor Stanislav Bukovský z Plzně. Výstava ve fotografiích a dalších dokumentech samozřejmě připomíná i pohyb opačný – emigraci Čechů do západní Evropy a Ameriky.

Zásadní přesun obyvatel způsobil mnichovský diktát, po kterém se musela značná část Čechů, Židů i německých odpůrců nacismu vystěhovat do českého vnitrozemí. „Do Plzně se jakoby zakously nepřátelské čelisti. Ocitla se totiž v sevření mezi Němci zabranými obcemi Malesice a Litice, jež jsou dnes plzeňskými městskými obvody,“ charakterizuje Bukovský tragickou situaci v roce 1938. „Přitom Malesice, stejně jako některé chodské vesnice, se ocitly vně protektorátu Čechy a Morava, ač měly většinu obyvatel české národnosti,“ dodává.

Začala válka

K přesunům obyvatelstva, jak je přibližuje nová plzeňská výstava, náleží i odchod českých vlastenců, kteří začali v zahraničí bojovat proti nacismu se zbraní v ruce. „Následovaly mnohé další odchody a přesuny. Mimo jiné to bylo násilné vystěhování Čechů z některých oblastí ve vnitrozemí, především na Sedlčansku a Neveklovsku, z Drahanské vrchoviny a na Plzeňsku z vojenského cvičiště v Brdech.

„Do Čech naopak přicházeli Němci z Říše i z Besarábie, Banátu a odjinud,“ vypočítává alespoň některé z příkladů autor výstavy a zdůrazňuje, že na konci války se západní Čechy staly „přímo křižovatkou pochodů smrti“. „Místní obyvatelstvo v Sudetech se mnohde ochotně podílelo na fyzické likvidaci procházejících lidských trosek, zatímco v českých obcích na Plzeňsku a Chodsku se jim obyvatelé často přes značné riziko snažili pomoci pašováním jídla a v Domažlicích uprchlým vězeňkyním i poskytnutím úkrytu,“ přispívá Plzeňan do diskusí o dramatickém konci druhé světové války, které jsou zjitřené i po šestašedesáti letech.

Odsuny do Německa

Po válce byl hlavním tématem v přesídlování odsun většiny Němců včetně bývalých obyvatel Československa na německé území. „Před řádným odsunem došlo podobně jako ve Francii, Polsku, Holandsku i jinde bohužel i k divokému, nezákonnému odsunu,“ doplňuje opět ke stále živým diskusím autor výstavy. Právě odchod německých spoluobčanů byl na našem území nejpočetnějším přelivem obyvatelstva v souvislosti s druhou světovou válkou. Bezprostředně s ním souviselo dosídlování pohraničních oblastí.

Do příhraničí přicházeli Češi z vnitrozemí, ale i řada lidí ze Slovenska či Podkarpatské Rusi. „Dosídlenci byli také takzvaní Volyňští Češi nebo čeští a slovenští reemigranti z Rumunska, Sovětského svazu, Jugoslávie, ale i z Rakouska, a to především z Vídně,“ uvádí příklady na doplnění Stanislav Bukovský. Právě tímto tématem výstava končí.

Unikáty z archivů, od sběratelů i rodin

Na sto osmdesát fotografií a další dokumenty k velice emotivním a často nuceným přesunům obyvatel za druhé světové války na jednom místě sotva zhlédnete. Exponáty shromažďoval autor výstavy, známý plzeňský výtvarník, dlouhodobě.

„Něco je z Archivu města Plzně, z archivu Patton Memorial Plzeň, ze Západočeského muzea, část od soukromých sběratelů, kteří uchovávají fotografie jako rodinné památky, něco z vlastních zdrojů a část ze starší literatury a novin,“ vysvětluje, kde získal tolik unikátních snímků.