V srpnu roku 1996 v ní náhodné setkání s tehdejším fotoreportérem Plzeňského deníku vzbudilo takový zájem, že zanedlouho vyšel její první příspěvek. Tematicky se zaměřovala na zajímavé momenty z běžného dne občanů města, sportovní či společenské akce, o které v krajské metropoli nikdy nebyla nouze. Hlavním předmětem jejího zájmu se později stala oblast kultury.

„Fotoreportérská činnost mě vždy velmi bavila. Poskytovala prostor pro zajímavá setkávání a otevírala nové obzory. Počet zveřejněných snímků s příslušným textem překračující již čtyřmístné číslo si celá léta chronologicky řadím a pečlivě archivuji. Těší mě, že jsem v tak náročné disciplíně obstála i v periodiku, jakým je Plzeňský deník.“

Kdy jste začala fotografovat, co Vás k této zálibě přivedlo?
Fotografické činnosti se věnuji rovných pětadvacet let. Původním motivem byla rodinná fotografie a vlivem událostí jsem záhy začala přispívat i na stránky Plzeňského deníku.

Jak k oné události došlo?
Dne 13. srpna roku 1996 jsme se s dcerou objevily v hledáčku tehdejšího fotoreportéra Plzeňského deníku. A já jsem jen tak mimochodem pronesla, že by mě to také bavilo. Jeho reakce zněla, že to mohu také zkusit. Už 28. srpna vyšel můj první příspěvek.

Z výstavy Barva na ulici 2020 v Plzni.
FOTO: Konec výstavy Barva na ulici se blíží

Čím se pro Vás stalareportážní fotografie?
Reportážní fotografie byla přesně tím, co mě od první chvíle naplňovalo a poskytovalo i značný prostor pro vlastní seberealizaci. Obsáhla jsem široké spektrum témat, ať to byly dětské, sportovní či společenské akce. Poslední léta se spíše orientuji na události v kultuře.

Zažila jste i nějaká zajímavá setkání?
Těch byl bezpočet. Zalistuji-li na kterýkoliv příspěvek, vybaví se mně daná situace. Pořídila jsem mimo jiné i stovky záběrů známých osobností - herců, zpěváků, výtvarníků, hudebníků či politiků. Můj bohatý archiv obsahuje fota i hollywoodských hvězd Renée Zellweger a Scotta Coopera, známého francouzského herce Gérarda Depardieu, člena legendární britské rockové skupiny Rolling Stones Ronieho Wooda atd.

Kde jste získala odborné znalosti? A měla jste nějaký fotografický vzor?
Již jako členka Svazu českých fotografů a České federace fotografického umění jsem zhlédla mnoho fotografických výstav a poznala pestrou škálu technik i stylů. Členství v Syndikátu novinářů ČR mně umožnilo bližší kontakt s profesionálními fotoreportéry a žurnalisty. Osobně jsem se setkala s fotografy zvučných jmen, jimiž jsou například Jan Saudek a Jan Šibík, Jindřich Štrejt, Antonín Kratochvíl či Josef Koudelka, nebo umělecký fotograf Jadran Šetlík, Robert Vano, Tono Stano a řada dalších. Přímo ovlivněna jsem ale nebyla žádným z nich. Pro vrozenou empatii, neskrývaný zápal i nadšení, jsem se spíše ztotožňovala s plzeňskou legendární divadelní fotografkou Věrou Caltovou.

Věnujete se jen fotoreportážní fotografii, nebo i jiným žánrům?
Řadu fotografií jsem pořídila při toulkách českou přírodou. S nezbytným fotoaparátem na krku jsem navštívila i několik evropských zemí, a to Slovensko, Německo, Rakousko, Bulharsko, Maďarsko, Holandsko, Řecko, Lucembursko, Portugalsko, Monako, Skotsko, Španělsko, Švýcarsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, a dále Itálii, Belgii, Anglii a Francii.

Aby byl výčet vaší fotografické činnosti úplný, je potřeba zmínit také umělecké ztvárnění fotografie nesoucí název Fotoinformel. Můžete ho nějak přiblížit? 
Již v útlém věku se u mě projevovalo estetické cítění i určité výtvarné nadání, avšak nebylo natolik výrazné, aby bylo určující pro moji budoucnost. Vystudovala jsem proto Střední ekonomickou školu a pracovala jako sekretářka. Až v roce 2008, v mých dvaapadesáti letech, se zrodil ten nápad, spočívající ve fotografickém záznamu zdánlivě nic neříkajícího detailu, vykazujícího známky značné destrukce. Po následné úpravě pomocí počítačové techniky a značné dávky fantazie, vzniklo z několikacentimetrového prvku abstraktní umělecké dílo. Proto název mé autorské techniky Fotoinformel, odvozený od specifického provedení obrazu.

Mezinárodní festival Divadlo se v Plzni uskuteční od 9. do 16. září. Jedním ze zahraničních hostů bude Slovenské národné divadlo s inscenací Dnes večer nehrajeme.
Na festivalu Divadlo nahradí cizince čeští herci

V čem se liší fotografie reportážní a umělecká?
Fotoreportážní fotografie vyžaduje rychlé reakce a pohotovost, zatímco u umělecké, v mém případě abstraktní fotografie, je nezbytné výtvarné cítění a zejména fantazie. Obě formy jsou pro mě příjemným zpestřením a navzájem se nevylučují.

Jaké je využití umělecké fotografie? A kde čerpáte inspiraci?
S uměleckými fotografiemi se lze prezentovat ve veřejném prostoru formou pořádání výstav, různými uměleckými projekty nebo ilustracemi. Cenné podněty čerpám v poezii a hudbě. Z mých návštěv koncertů vznikla již obsáhlá kolekce fotoobrazů s hudební tematikou, prezentovaná např. v Plzni v rámci Smetanovských dnů, nebo v Praze - v respiriu Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění, v prostorách historických hudebních nástrojů Českého muzea hudby.

Podařilo se již propojit vaše všestranné činnosti?
Možnost prezentace všech mých činností se naskytla v roce 2016, u příležitosti rozsáhlé výstavy k mému kulatému životnímu jubileu. V plzeňském Domě hudby byla instalovaná výstava nesoucí název „Eva Hubatová - 20 let s hudbou“. Na dvou desítkách panelů byly k vidění ukázky příspěvků zveřejněných v průběhu let na stránkách Plzeňského deníku, portrétní fotografie umělců ze všech oblastí hudby a současně i má výtvarná tvorba s hudební tematikou.

Jaké máte plány do budoucna?
Značný tvůrčí zápal i umělecká kreativita jsou pro mne velkou motivací. Tudíž stále něco tvořím a připravuji. Za vše, čeho jsem dosáhla, je pochopitelně mnoho hodin systematické práce, činorodosti i píle. Můj velký dík však patří mé báječné rodině, která má pro veškeré mé aktivity pochopení. 

Eva Hubatová
*7. 5. 1956 - fotografka, publicistka a výtvarnice
vystudovala Střední ekonomickou školu a Západočeskou univerzitu v Plzni
je členkou Syndikátu novinářů ČR, Evropská unie umění, Unie výtvarných umělců Plzeň a Sdružení výtvarníků ČR
od r. 1996 přispívá na stránky Plzeňského deníku a na internetový portál www.plzenskydenik.cz
od r. 2008 se současně věnuje výtvarné tvorbě, která spočívá v četných výstavách, uměleckých realizacích a ilustracích
od r. 2014 je držitelkou ochranné známky pro autorskou techniku Fotoinformel
v r. 2016 byla uvedena do mezinárodní encyklopedie významných osobností Oxford Encyclopedia
od r. 2018 je držitelkou Zlaté Europey, významné mezinárodní Ceny Evropské unie umění za uměleckou a kulturní činnost
za dvacet let působení EU se stala první ženou ze všech kontinentů, která byla oceněna za přínos  fotografickému umění
od r. 2008 uspořádala řadu tuzemských výstav, se svojí tvorbou se opakovaně představila v Německu a dále na Slovensku, v belgickém Bruselu, v Seymour Arm Art Gallery v kanadské Britské Kolumbii a v rámci charitativního projektu pořádaného Francouzskou aliancí na podporu hladovějících černošských dětí, měla výstavu v hlavním městě Zambie, v Lusace
významná je umělecká spolupráce s německým vydavatelstvím Edition Brendel, pražským hudebním vydavatelstvím Musica Gioia atd.
je autorkou čtyř knih, ve dvou desítkách básnických sbírek, knih či odborných publikací byly použity autorčiny výtvarné motivy

Historická tramvaj typu T2 ve vozovně.
Dopravní podniky slaví projížďkami s historickými vozy