„Nic mi není platný, že mám za sebou strhující dokument o brněnském iluzionistovi. Chci založit festival nenatočených filmů,“ říká mezi svými replikami Zdeněk Rohlíček, jenž si bravurně poradil s vděčnou hlavní rolí ne– úspěšného filmaře Emana. Skvěle si slovní i situační humor přihrával s podobným smolařem – vynálezcem Lumírem, kterého hraje sám autor. Ten svou novou komedii nastudoval v plzeňském Komorním divadle také jako režisér a důmyslně v textu i na jevišti propletl docela obyčejnou touhu po štěstí se světem mocných a bohatých. „Mně kdyby někdo zacáloval účet za plyn, tak celou noc tančím u tyče,“ pronáší Lumír, zatímco Iva v podání Štěpánky Křesťanové se horoucně vyznává vysokému politikovi Radimovi čili Martinu Stránskému: „Jsi Beck– ham mezi poslanci.“ Činí tak v bytě půjčovaném Emanem k milostným hrátkám těch úspěšnějších.

Kritika na adresu politiky má ve hře svou váhu, ale autor přesto tvrdí: „Myslím, při vší úctě, že žádná komedie nemůže nic zásadního ovlivnit.“ Jednotlivé postavy psal přímo pro konkrétní kolegy z plzeňské činohry a všichni se mu odvděčili tím, že předvedli své osobité herectví – spolu s klíčovou čtveřicí ještě Monika Švábová, Zorka Kostková, Jana Kubátová, Kristýna Hlaváčková či Michal Štěrba.

„Je vidět, že Procházkovy hry neztrácejí své kvality. A zdá se mi, že komické situace a gagy připravuje čím dál rafinovaněji. Prozrazuje v nich navíc svou lásku třeba ke grotesce,“ shrnul po představení svůj první dojem vedoucí kapely Klobouk dolů Josef Gruber. Známý grafik Zdeněk Světlík řekl: „Všechny absurdity kolem nás mohou být někdy procházkou růžovým sadem, který bohatě lechtá bránici.“ Jana Vejvodová ze Západočeské univerzity se vyjádřila nejstručněji: „Mám moc ráda Procházkův slovní i situační humor a na premiéře jsem se úžasně pobavila.“