Se studenty plzeňské konzervatoře uvedla dlouholetá sólistka opery Divadla J. K. Tyla už v předchozích letech Smetanovu Violu a s velkým úspěchem Červenou Karkulku od Jiřího Pauera. Letos 6. března zhlédneme a vyslechneme hned ve dvou představeních – od 10.30 a 12 hodin – premiéru Mozartovy opery Bastien a Bastienka. Nebude jí patřit – jako u dřívějších titulů – malý sál Měšťanské besedy, ale tentokrát se hudba i její hrdinové zabydlí ve foyer plzeňského Velkého divadla. Sólisty budou mladí členové operního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni.

Nabízí foyer pro operu takové možnosti jako sál v Měšťanské besedě, kde jste měla k dispozici téměř klasické divadelní pódium?
Foyer Velkého divadla není samozřejmě klasickým divadelním sálem s pódiem. Svojí krásou a elegancí však bez kulis vytváří prostor, který výborně koresponduje s elegantní hudbou Wolfganga Amadea Mozarta. Uspořádání sedadel ve třech řadách podél místnosti umožní lepší viditelnost z každého sedadla, což je důležité zejména pro dětského diváka. Kromě toho jsme tímto uspořádáním získali také větší prostor pro hereckou akci, která se bude odehrávat v těsné blízkosti publika.

Červenou Karkulku určil skladatel přímo dětem – a vám se opravdu podařilo děti mimořádně zaujmout. Mozartem si přejete oslovit také především mladé publikum?
Je pravdou, že pohádková Červená Karkulka byla zamýšlena skladatelem Jiřím Pauerem přímo pro dětského diváka. U opery Bastien a Bastienka je tomu naopak. Autorem je dítě – dvanáctiletý skladatel Mozart, který svým poněkud dětským naivním pohledem vypráví příběh o lásce, přátelství a věrnosti, tedy o hodnotách, které neplatí jen v dětském světě. Ráda bych věřila, že právě tento dětský úhel pohledu by mohl děti zaujmout.

Jak jste získala notový materiál u nás málokdy hrané opery a co jste musela nebo chtěla upravit?
Notový materiál v současné době není problém opatřit. Navíc jsem dobře věděla, že existuje překlad Karla Bermana, který byl vytvořen pro Akademii múzických umění, kde jsme tuto jednoaktovku jako studenti nastudovali – zpívala jsem tehdy roli Bastiena. V naší inscenaci jsem upravila prózu, abych ji přiblížila dnešnímu jazyku, a udělala škrty zejména v reprízách hudebních čísel. Sledovala jsem tím větší spád děje bez zbytečného opakování.

V předchozích inscenacích jste pracovala vesměs se studenty konzervatoře. Tentokrát jste do tří sólových rolí obsadila také mladé pěvce, ale přece jen už s daleko většími pěveckými i hereckými zkušenostmi. V čem byla spolupráce s nimi odlišná?
Práce byla určitě jiná. Na rozdíl od konzervatoře se jedná už o profesionální umělce, kteří mají vytříbený smysl pro povinnost a jsou pochopitelně pěvecky i herecky na vyšší úrovni. Ale dodám, že díky vstřícnosti šéfa plzeňské opery Jiřího Pánka byla nabídnuta mladým pěvcům z konzervatoře možnost alternovat se zkušenějšími kolegy. Studenti této příležitosti nevyužili.

Kdo – kromě sólistů – vám při přípravě titulu, který opět velmi zajímavě rozšiřuje plzeňský operní repertoár, zvlášť pomohl?
Za příležitost inscenovat operu Bastien a Bastienka vděčím především šéfovi opery Jiřímu Pánkovi. Po zhlédnutí loňské Červené Karkulky mne požádal, abych vytvořila představení pro dětského diváka na půdě plzeňské opery. Při samotném nastudování mi velice pomohla korepetitorka Ivana Janečková. S velkým vděkem jsme pak také přijali zasvěcené rady šéfdirigenta operního souboru Ivana Paříka.

Divadlo J. K. Tyla nyní uvádí opery Ženitba a Gianni Schicchi se studenty Pražské konzervatoře jako inscenaci na velkém jevišti a s celým orchestrem. Vidíte jako reálný podobný projekt se studenty a mladými absolventy plzeňské konzervatoře a katedry hudební kultury Západočeské univerzity?
Spolupráci s pěveckým oddělením plzeňské konzervatoře bych uvítala. Pokud se však ptáte konkrétně na představení Ženitby a opery Gianni Schicchi, tedy zda by bylo možné, aby pěvecké oddělení plzeňské konzervatoře takto náročné opery mohlo provést, tak musím konstatovat, že nikoliv. Nemá dostatečný počet pěvců, a to zejména v mužských hlasech, a také obecná pěvecká úroveň by nedovolila takto obtížné party nastudovat. S absolventy katedry hudební katedry Západočeské univerzity už spolupracuji na Bastienovi a Bastience.

S jakým cílem si přejete vyslat Bastiena a Bastienku do světa?
Ten cíl je jednoznačný: přiblížit dětem operu a pozvednout tak úroveň jejich hudebního vkusu. V neposlední řadě pomoci vychovávat novou generaci publika plzeňské opery. Z tohoto důvodu přeneseme naši inscenaci do klubu Komorního divadla v Plzni, kde ji chceme hrát pro základní školy. Prvá dvě představení jsou naplánována už na duben. Rádi bychom, aby i děti rodičů, kteří svoje děti na operu nepřivedou, dostaly šanci seznámit se s operou.