Její hluboký alt s mezzosopránovými výškami se působivě uplatňuje sólově, ale kouzelně se pojí i s dalšími pěvci v komorním souzpěvu nebo dává barvu sborovému celku. Zároveň působí jako předsedkyně Západočeského hudebního centra, které připravuje koncerty soudobé hudby. Jeden z nich je naplánován na úterý 17. března, koná se ve studiu Českého rozhlasu a je zařazen do hlavního programu festivalu Smetanovské dny.

Jako sólistka i dirigentka Dívčího akademického sboru interpretujete často tvorbu soudobých skladatelů, zpíváte ovšem i skladby autorů starších generací. Kde tedy hlavně leží oblast vašeho zájmu?
Asi už zůstanu při soudobé hudbě. Samozřejmě je při ní důležitá pěvecká technika, i když zde nebývají dlouhodeché pasáže barokních nebo klasických kompozic, ale dá se mnoho a svobodně tvořit na myšlence při práci se zhudebněným básnickým textem.

Ta hloubka pojetí byla vždy typická i pro vaše žáky – vzpomínám na Lucii Hilscherovou, která teď působí v Praze a dále roste.
Práce s tak nadanou a vnímavou žačkou byla velmi zajímavá a radostná. To, že spolupráce přinesla kýžené výsledky, mě velmi těší a čerpám z ní zkušenosti i pro soudobou pedagogickou činnost. Ale práce s lidským hlasem je zajímavá a krásná vždycky, i když se odehrává v oblasti základů u budoucích učitelů hudební výchovy, kteří často přicházejí na fakultu s nástrojovými dovednostmi, ale bez pěveckých zkušeností. Přitom na nich záleží, jak budou umět zaujmout své budoucí žáky. Je důležité tyto studenty rozezpívat a poslat je do kantořiny jako učitele, kteří se nebojí zapůsobit svým zpěvním projevem.

Teď k další vaší činnosti. Ve své práci předsedkyně neziskové organizace Západočeské hudební centrum připravujete koncerty soudobé hudby pro veřejnost. Přímo vzorovou ukázkou přínosného pojetí je večerní koncert 17. března ve studiu Českého rozhlasu Plzeň. Nazvali jste ho Napříč generacemi. Jak se v náplni večera odráží tento název?
Naprosto zásadně. Večer je sestaven ze skladeb členů Západočeského hudebního centra a přestávka ho rozděluje na dvě části. V první budou provedeny skladby mladých, dosud studujících autorů, vesměs žáků docenta Jiřího Bezděka. Mimo Romana Haase, který jediný není Bezděkovým žákem, jsou to Sára Soukupová, Václav Špíral a Jan Rösner. I interpreti jsou mladí. Druhá část večera bude patřit zkušeným autorům i interpretům. Zazní skladby Pavla Samiece, Jiřího Bezděka, Jana Slimáčka a skladatele a pedagoga Jaromíra Bažanta, který už bohužel není mezi námi.

A právě ve výběru z jeho krásného, ale na interpretaci náročného cyklu Česká noc vás uslyšíme v duu s Danielou Mandysovou – měli jsme už mnohokrát možnost přesvědčit se, jak krásně se váš hluboký hlas pojí s jejím zářivým sopránem. Mohla byste povědět, jak dlouho už trvá vaše umělecká spolupráce a které soudobé autory jste inspirovaly k tvorbě pro ženské duo s doprovodem klavíru?
Zní to možná neuvěřitelně, ale spolupracujeme již od roku 1992. Tehdy Daniela přišla na fakultu a začaly jsme spolu zpívat na koncertech, posléze i vést Dívčí akademický sbor. Hlasy se nám opravdu dobře pojí dohromady, ale spojuje nás i stejné nebo velmi podobné hudební cítění a v neposlední řadě musím jmenovat i to, že jsme obě žákyněmi stejného učitele zpěvu – docenta Jaromíra Vavrušky, který nás hodně ovlivnil v pěvecké technice. Duetů jsme zpívaly mnoho z různých slohových období, pravděpodobně nejčastěji zpíváme Dueta Antonína Dvořáka, op. 38. Dueta dvacátého století uvádíme na koncertech také velmi často, např. Jana Slimáčka, Jiřího Laburdy, Jiřího Bezděka, Pavla Trojana a dalších. Přímo nám je věnována skladba Zdeňka Lukáše Tres canti studiosorum, která vznikla přepracováním ze skladby sborové.

Vlasta Borůvková