O tom, že jejich hudba přesahuje hranice České republiky, není pochyb – mají za sebou několik turné po zahraničí, spolupracovali s věhlasným Jazem Colemanem z Killing Joke nebo kytaristou Davida Bowieho. Teď s písněmi v akustické podobě objíždějí republiku, na turné si pozvou i zahraniční hosty a v říjnu se vrátí rovnou s orchestrem.

Na koncertě v Plzni hráli ve střídmější sestavě, akustické pojetí koncertu nevyžadovalo účast všech členů, přijel tedy Karel Holas, František Černý a Radek Pobořil. Právě s touto trojicí udělal Deník po koncertě rozhovor.

Úzce spolupracujete s organizací Pomocné tlapky, která je ze Starého Plzence. Jak jste se s nimi dali dohromady?
Karel Holas: Dostali jsme před sedmi lety nabídku od pojišťovny Kooperativa, se kterou jsme již spolupracovali, a nápad se nám zalíbil. Jsme rádi, že se nejedná o krátkodobou záležitost, protože pak to je většinou o sbírání víček od jogurtů a podobně. Nikdo nic takového dělat nemusí a to je na výsledku znát. Jako největší klad bereme to, že se problematika asistenčních psů pro postižené dostala mezi lidi, protože náš stát na takové věci nepřispívá ani korunu.
Očividně máte rádi dlouhodobé svazky, letos slaví Čechomor pětadvacet let. Který okamžik byl v historii kapely ten nejkrizovější?
Karel Holas: Nejhorší období pro kapelu určitě bylo, když zemřel Jiří Břenek. Ale vše jsme ustáli. V podstatě můžu říct, že krize neexistuje. Takové stavy mají lidé jen v hlavě.
František Černý: Krize byla také v době, kdy jsme začali hrát.

Jak to myslíte?
František Černý: Měli jsme svoji krizi, a tak jsme si řekli, že začneme hrát a vyděláme si peníze. A vydrželo to až dodnes.

Takovou myšlenku má spousta kapel, přesto se jim to nepodaří…
Karel Holas: Živit se dá různými věcmi, když člověk chce.

Spousta skupin si stěžuje, že dnešní hudební průmysl je kapelami přehlcený a je horší se prosadit…
Karel Holas: S tím se musejí nějak vyrovnat. Hudebníků je moc. Ať to zkusí třeba v New Yorku, tam je těch kapel ještě víc.

Poblíž New Yorku jste natáčeli část desky Místečko s producentem Gerry Leonardem. To začíná být u tuzemských kapel v poslední době trend, natáčet se zahraničními producenty.
Karel Holas: My jsme ale jedni z prvních, kdo něco takového u nás udělal, a za těch pětadvacet let jsme měli zahraničních producentů několik. Stejně jako jsme u nás začali hrát s orchestrem a pak teprve s tím začali i ostatní. Měli bychom asi zase něco vymyslet, aby bylo co kopírovat (říká s úsměvem) .

Když srovnáte práci v zahraničí a u nás, jedná se o propastný rozdíl?
Karel Holas: To je složitá otázka. Producent je pro nás vedlejší ucho kapely. Člověk, který je schopen nás přesvědčit o tom, že se něco do naší hudby nehodí, i když jsme o tom přesvědčeni. Prostě se to nekompromisně vyhodí. U nás jsou samozřejmě také dobří producenti, jen jich není mnoho. My jsme například na albu Čechomor spolupracovali s Davidem Kollerem.
Radek Pobořil: Nás Garry Leonard dostal tím, jak bravurně zvládal hrát na kytary a ostatní nástroje. Kromě toho měl skvělý rozhled a odstup.
František Černý: V době, kdy jsme my začali spolupracovat se zahraničními producenty, tak se lidé u nás producenty pouze nazývali. Prostě to neuměli. Stejně jako lidé, co se kdysi snažili zvučit. To byli jen majitelé aparatur.

Takže to byl pro vás impuls, vydat se do zahraničí?
František Černý: Samozřejmě. Buď někdo umí, nebo neumí. My jsme se vydali hledat tam, kde umí.
Karel Holas: Měli jsme to štěstí, že jsme se dali dohromady s Jazem Colemanem, který se však v našich očích teď zdiskreditoval tím, že dělá s Landou. To je pro nás dost nepochopitelné a zároveň nepřijatelné. Víc to radši komentovat nechci.

Vydali jste desku Místečko, která sklidila velký úspěch, přesto jste měli problém se vůbec dostat do rádia. To tuzemské kapely takto selektují?
František Černý: To je neprůhledná záležitost, kterou nerozšifrujete. Rádia mají svůj systém, který nikdo z nás hudebníků nepochopil.
Karel Holas: Představte si situaci, kdy děláte v Českém rozhlase rozhovor o nové desce a oni z ní nepustí ani kousek. Zákon, který nám ukládá na veřejnoprávní vysílání přispívat, bych okamžitě zrušil. Když chce Český rozhlas soutěžit s komerčními stanicemi, ať soutěží. Ale ať to není z naší kapsy.
František Černý: To, co běží v rádiu, je prý výsledkem průzkumu mezi posluchači. Takže je to i obraz naší společnosti.