Nedávno koncertovala v plzeňském Zach´s Pubu a její flétnistka Jana Studená prohlásila: „Na Zach's Pubu oceňujeme především specifickou irsko-plzeňskou atmosféru, kterou tato populární scéna nabízí muzikantům i návštěvníkům.

V jakých dalších plzeňských klubech rádi hrajete?

Rádi koncertujeme v Saloonu a v Hifi-klubu a příležitostně se účastníme sessionů v dalších plzeňských hospůdkách. Vymetáme také různé benefiční akce, koncem minulého roku jsme hráli například na benefičním koncertu v kulturní kavárně Jabloň.

Čím je vám blízká právě irská hudba?

Irská hudba nás oslovuje svojí bezprostředností, energií a zemitostí. Současná irská instrumentální hudba je pro nás inspirativní svou melodikou, harmoniemi i rytmem, který vás prostě nenechá v klidu stát. Když už odoláte tanci, musíte se v rytmu alespoň pohupovat.

Převažují ve vašem repertoáru vlastní nebo převzaté písně?

Náš repertoár tvoří jak tradiční irské ´tunes´, tak i skladby vlastní. Vnímáme, že naše hudba stojí na obou těchto pilířích. Já osobně tíhnu k původním irským skladbám, zatímco kytaristu Martina Pachnera tato hudba inspiruje ke komponování vlastních skladeb, které k nám patří a mají i pozitivní odezvu u našeho publika.

Čeho si za dobu existence kapely Cashel nejvíce vážíte?

Myslím, že budu mluvit za všechny z kapely, když řeknu, že je pro nás nejdůležitější kontakt s lidmi, kteří přijdou na náš koncert. A pocit, že jsme mohli někomu udělat radost. Také jsme rádi, když nás opakovaně zvou na místa, kde jsme hráli dříve. Kromě různých irských hospod a klubů v západních Čechách jsme si zahráli například na festivalu Keltování v Lužné u Rakovníka.

Jaké další plzeňské muzikanty uznáváte?

To je velice spletitá otázka, na kterou by každý člen kapely mohl sestavit svůj vlastní telefonní seznam. Hudební Plzeň je malá a většina hudebníků se vzájemně zná. Vážíme si celé řady lidí a kapel. Na poli irské hudby samozřejmě oceňujeme Poitín, ale jsou nám blízké i jiné hudební žánry. Naposledy nás vzala za srdce skupina Annešanté při společném koncertu v Jabloni.

Karel Souček